Letošní World Press Photo budí velké rozpaky

Největší soutěž novinářské fotografie World Press Photo mívá silnější i slabší ročníky; ten letošní, hodnotící snímky za loňský rok, nepatří k nejlepším. Přesvědčit se o tom lze na výstavě vítězných prací, která při svém putování po desítkách měst celé planety dorazila i do Prahy, kde je nyní k vidění v Galerii Ambit - i bez bohatého domácího sponzora.

Zatímco loni bylo mezi oceněnými pracemi vedle dramatických záběrů z válečných konfliktů nebo živelních pohrom i neobvykle mnoho koncepčněji pojatých děl s výraznými fotografickými kvalitami od řady předních světových fotografů, letos je takových prací jako šafránu.

World Press Photo 2000

Galerie Ambit
Jungmannovo náměstí 18, Praha 1

Výstava je otevřena do 24. září

Rozpaky vzbuzuje už udělení titulu Fotografie roku 1999 černobílému portrétu zraněného kosovského Albánce, který je součástí cyklu o utečencích v Kosovu od Dána C. B. Larsena. Vítězství fotografie z Kosova se dalo očekávat - ostatně kosovské události jsou tématem i mnoha dalších snímků - a Larsenův portrét neznámého muže s obvázanou hlavou je nepochybně silný; může působit jako zobecňující archetyp oběti násilí mimo konkrétní čas a místo. Rozhodně však nemá obrazové kvality a metaforičnost fotografie kosovských utečenců od Itala Paola Pellegrina, právem nejvýše oceněné mezi jednotlivými záběry v kategorii Lidé ve zprávách, ale i některých dalších prací. Třináctičlenná porota, v níž tentokrát zasedali výhradně fotoreportéři a obrazoví editoři bez jediného fotografického teoretika, kritika či kurátora, dala přednost snadné čitelnosti před složitější, ale neporovnatelně nápaditější kompozicí s vizuálními symboly a obsahovými podtexty.

Ještě větší diskuse však vyvolává udělení převážné části cen v hlavních kategoriích popisným snímkům plným násilí a krve, naturalisticky ukazujícím oběti teroristických výbuchů v Indonésii nebo v Londýně, zastřelení demonstranta na ulici Jakarty či ohořelá těla zabitých obyvatel Východního Timoru. U těchto a dalších podobných záběrů je třeba ocenit odvahu a pohotovost autorů nezřídka riskujících život, avšak většinou jsou tyto práce spíše výsledkem náhody či honby za senzacemi než koncepční a invenční tvorby. Jenže právě takovéhle nervy drásající záběry dnešní publikum chce nejvíce! A World Press Photu nepochybně jde i o komerční úspěch, o statisíce diváků a statisíce dolarů za půjčování mnoha identických výstavních kolekcí nepříliš povedených reprodukcí.

Pravda, mezi nejvýše oceněnými snímky najdeme i kvalitní díla, rozvíjející nejlepší tradice humanistické fotožurnalistiky. Platí to třeba o lidsky procítěných a vizuálně mimořádně působivých černobílých záběrech z Kosova od dánského fotografa Jana Grarupa (1. cena mezi seriály v kategorii Lidé ve zprávách), o obrazově nápaditých snímcích z indických nevěstinců (Zana Briski, USA - 1. cena mezi seriály v kategorii Každodenní život), o cyklu anglického fotografa Mika Abrahamse, citlivě a mnohovrstevnatě ukazujícím osobní projevy křesťanské víry v různých částech světa (3. cena ve stejné kategorii) i některých dalších snímcích. Příznačné je, že naprostá většina nejlepších fotografií je letos v černobílém provedení, poskytujícím v ětší možnosti stylizace, zatímco promyšlená práce s barvou se tentokrát objevuje hlavně v kategoriích Věda a technologie, Sport, Umění a Příroda a prostředí. Tato jednoznačná výstavní dominace černobílé fotografie je ovšem zároveň poněkud v rozporu se skutečností, že řada předních fotoreportérů od Alexe Webba, Jamese Nachtwaye a Constantina Manose až po našeho Jana Šibíka ve svých dílech stále přesvědčivěji ukazuje invenční využití barev.

Mezi téměř čtyřmi tisíci účastníky letošní soutěže, kteří poslali do Amsterdamu 42 215 snímků, byly i velké osobnosti současné fotožurnalistiky a dokumentární fotografie, jakými jsou Mary Ellen Marková, Lee Friedlander, zmíněný Nachtway, Peter Turnlay, Eddie Adams, Hans-Jürgen Burkard nebo Antonín Kratochvíl. Porotci z nich ocenili jen anglického člena agentury Magnum Chrise Steela-Perkinse za působivý barevný záběr z utečeneckého tábora v angolské Luandě. Tak příkré odmítnutí skutečné elity fotoreportérů a dokumentaristů posiluje dojem, že letošní porota nepatřila k těm nejkompetentnějším.

Zraněný kosovský Albánec, Kukës, Albánie (vítězný snímek World Press Photo 1999 a 3. místo v kategorii lidé, o nichž se mluví - série).

Sexuální pracovnice v Kalkatě: Sandhya ve svém pokoji (1. cena v kategorii každodenní život - série).

Papež Jan Pavel II. v Mariboru, Slovinsko (3. místo v kategorii portréty).

Chlapec s obětními velbloudy, Káhira (1. cena v kategorii portréty - série).

Rally Paříž - Dakar (2. cena v kategorii sport).

Australský sport: Phil Rogers závodí na 50 metrů prsa, Sydney (1. cena v kategorii sport - série).

1. cena v kategorii umění.

Trénink čínských bojových umění (2. cena v kategorii umění - série).

F/A-18 "Hornet" prolétává rychlostí vzduchu mrakem vypařené vody (1. cena v kategorii věda a technika).

Robotika: Obličejový robot v Shinjuju, Tokyo (1. cena v kategorii věda a technika - série).

Smog nad Paříží (3. cena v kategorii příroda a životní prostředí).

Kosovští Albánci uvěznění na území nikoho mezi Kosovem a Makedonií, duben 1999 (Dětská cena World Press Photo).

Divocí koně v Galícii, Španělsko (1. cena v kategorii příroda a životní prostředí - série).

Indické dělostřelectvo ve válečné zóně, Kašmír, 10. srpna 1999 (3. cena v kategorii aktualita).

Podporovatelé Megawatiho, Jakarta, listopad 1999 (1. cena v kategorii aktualita - série).

Záchrana obětí zemětřesení, Taipei, 22. září 2000 (2. cena v kategorii reportáž).

Ruští vojáci pomáhají svým zraněným kolegům, Čečensko, prosinec 1999 (3. cena v kategorii reportáž - série).

Jordánci truchlí nad smrtí krále Husajna (3. cena v kategorii lidé, o nichž se mluví).

Kosovská Albánka se svým dítětem neadleko Kukësu, Albánie (3. cena v kategorii lidé, o nichž se mluví - série).

Uprchlický tábor, Luanda, Angola (1. cena v kategorii každodenní život).