Duran Duran se vždy pyšnili barevnými, stylizovanými videoklipy a jejich kouzlu podlehli i tvůrci Jamese Bonda, kteří si u kapely objednali titulní skladbu k filmu A Wiew To A Kill. V devadesátých letech tahle skupina změnila styl: z uhlazenějšího, dekorativního novoromatismu se vyvinul k dnešnímu košatému popu, jenž nasává soul, rock i módní zvuky. Avšak i současná alba Duran Duran jsou stále vysoko ceněna a kapela je už vlastně v kategorii nedotknutelných - ostatně jejich klip Wild Boys je považován za jeden z deseti nejvýznamnějších hudebních klipů všech dob.
Prý se promítá i v Muzeu moderního umění v New Yorku?
Slyšel jsem to a jsem na to náležitě pyšný. U nás v kapele se obvykle zabývá vizuálními prvky kapely, jako jsou koncepce koncertních show, klipů a podobně, Nick Rhodes. Ovšem právě ideu tohoto klipu jsem vymyslel já. Inspirací k písni byl román Williama Burroughse a já chtěl, aby to bylo jeho románům podobné: ostré střihy, nepřehlednost, pocit jakéhosi podzemního spiknutí. Ovšem scénář, to už byla práce režiséra.
Z pětičlenné skupiny jste nakonec zbyli jen dva. Dá se říct, že s přibývajícím věkem začíná rockovým muzikantům chybět motivace?
Z původní sestavy jsme opravdu jen dva; ale bubeník Warren Cuccurullo, který k nám přišel od Zappovy party, s námi dělá už od roku 1985, takže je třetím plnoprávným členem skupiny. Nedá se říct, že by Andymu a Johnovi Taylorovi, kteří už s námi nejsou, chyběla motivace - ale lidi se ožení, rozlétnou se po světě, zalíbí se jim víc Los Angeles než Londýn. Obecně se dá říct, že po třicítce v hudebním byznysu zůstanou jen ti nejvytrvalejší.
Je nějaký rozdíl mezi tím, co jste dělali jako mladí a co děláte dnes jako čtyřicátníci?
Nechme stranou, že se změnil celý hudební průmysl a my se museli přizpůsobit. Něco nám ovšem zůstalo: kreativní princip, přístup k hudbě, celkové chápání pop kultury. Ale zároveň přibylo náročnosti, perfekcionismu a zkušeností. Lidé se někdy ptají, proč naše Wedding Album bylo takové romantické nebo proč byl zvuk předchozího alba Medazzaland tak suchý a elektronický. Já to nevím. Prostě jsme to tak v době vzniku těch desek cítili. Nové album Pop Trash mi připadá, že je zase šťavnatější, hustší. Ale to až teď, když ho znovu slyším.
Děláte v showbyznysu skoro dvacet let. Vážně se hodně změnil?
Změnil. Dnešní produkty jsou příliš postaveny na designu, nevznikají přirozeně, jsou do slova a do písmene vyrobeny.
Ale i vy jste ve svých začátcích byli postaveni na designu. Naaranžované fotky, svérázné oblékání a podobně.
Ano, to je pravda, ale svůj design jsme si vytvořili sami! Společně jsme se učili hrát, společně jsme vymetali butiky a hledali, jak máme vypadat. Sami jsme skládali, sami vymýšleli videa. Jenže dnes si design nevytvářejí umělci sami, ale jejich manažeři, gramofonové firmy a investoři. Oni ty lidi navrhnou se vším všudy. Proto jsou dnešní pop hvězdy tak plastické. Ovšem Není to nic úplně nového - podobné věci tu byly už v padesátých letech.
Je z toho nějaká cesta ven?
Určitě. Když už byly umělé produkty nesnesitelné, vždycky přišel někdo, kdo to zlomil. Beatles, punk. Dneska to může být digitální rádio, internet, co já vím. Ale přijde to.
 Duran Duran |
 Duran Duran |
 Nick v roce 1982 |
 Simon se svým dítětem |
 První promo fotografie |
