Kniha zároveň přináší jasný důkaz, že kvalitní interiér je u nás svázán především s přílivem zahraničního kapitálu (bankovní a firemní domy), občas se společenskou prestiží, ale jen výjimečně se společenskou potřebou. Na příkladech kanceláří, butiků či restaurací, které se po roce 1989 rychle množily, je vidět, že příležitostí pro architekty a designéry by teoreticky bylo dost. Avšak ne každý investor rozumí kvalitě.
Obsah knihy je postaven na zásadním bloku veřejných interiérů, do nějž autoři svědomitě zahrnuli opravdu nejzdařilejší projekty: například rekonstrukci Městské knihovny v Praze (Jiří Zavadil, Jiří Grosz), administrativní budovu České pojišťovny a PPF na Pankráci (Václav Aulický, Magdalena Pappová, Olgoj Chorchoj), Pasáž Černá růže (A.D.N.S.). Ukázky se snaží pojmout i různost přístupů, takže se tu objeví pro někoho možná sporný interiér prodejny Impuls ve Svitavách (Jiří Pelcl), který ovšem má v nabízeném spektru legitimní místo. V každém takovém ohlédnutí vždycky něco chybí: zde například oceněný interiér kavárny Dynamo v Praze (Olgoj Chorchoj) nebo rekonstrukce Galerie Benedikta Rejta v Lounech (Emil Přikryl), která by rozhodně patřila sem, nicméně byla prezentována v předchozí publikaci Prostoru 2000, tedy jako architektura.
Soukromé interiéry jsou zastoupeny většinou novými vilami, které si vesměs dobří architekti stavějí sami sobě či kolegům podobných oborů. A opět ve značné šíři jsou představeny prostory od polohy "cool" vily ve Vonoklasech (Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková) přes procovský interiér domu ve Slavonicích (Roman Koucký, Šárka Malá, Iveta Chitovová) až po postmoderní byt Milana Knížáka.
Nejvíce diskutabilní částí knihy je oddíl Objekty a prototypy, kam byly zařazeny práce, které nelze při nejlepší vůli považovat ani za dobovou raritu (Vlastimil a Marek Teska) - vedle designérských skvostů Michala Froňka a Jana Němečka prostě nemají co dělat.
V závěru publikace představuje i nábytkářské firmy, autory a studia, což není od věci, jelikož od roku 1989 bývalé zavedené podniky zmizely a trh byl zavalen jak levným, tak i drahým konzumním kýčem, který je třeba odlišit od výrobků s výtvarnými hodnotami. Omezený tuzemský i výrobní potenciál tohoto oboru způsobil, že v knize jsou prezentovány rovněž práce "partnerů vydání" knihy i jednoho z jejích autorů, což je vzhledem k jinak dobré celkové úrovni publikace - obtížně akceptovatelné.
Širší veřejnost, jíž je vázaný a dobře vytištěný svazek určen, rozhodně potřebuje pomoci při tvorbě a kultivaci kritérií, která u nás v designu bohužel převažují.
A tento úkol plní Český interiér a nábytkový design 1989-1999 pečlivě a zodpovědně.
Lenka Žižková, Jan Fišer, Dagmar Koudelková, spolupráce Tereza Bruthansová: Český interiér a nábytkový design 1989-1999. Překlad Slavoš Kadečka a Vladimíra Žáková, kresby Irena Štamfestová, fotografie různých autorů. Vydal Projekt Prostor 2000: Dagmar Vernerová, Praha 2000, 212 stran, náklad a cena neuvedeny.
