"Pozor, tohle nejsou Rodáci," vyložil Jasný prvním divákům, kteří režiséra a představitele jedné z rolí Vlastimila Brodského uctili ovacemi vstoje. "Lidé takového typu už neexistují." Návrat ztraceného ráje nicméně na Rodáky velmi volně navazuje připomínkou několika postav; hlavním hrdinou je tentokrát sám Jasný. Režisér-emigrant se symbolickým jménem Poutník, kterého si zahrál rovněž emigrant a nyní dětský lékař Vladimír Pucholt, se vrací ze Spojených států po stopách své paměti do kraje dětství. Vyzbrojen malou kamerou je tichý průvodcem milostného vztahu svého amerického žáka a učitelky angličtiny z rodného městečka, jež hrají Adam Davidson a Ingrid Timková. Znovu tu objevuje lidskou obdobnost dvou rozdílných světů, moravské idyly a rušného New Yorku.
"Poprvé jsem vlastně emigroval už z Kelče, kde jsem se narodil, do Prahy. Podruhé, po osmašedesátém, šlo spíše o exil - utíkali jsme jen s kufry. A mohu říci, že tolik zemí jako já snad neprošel žádný filmař na světě," vypráví Jasný. Po putování Evropou nakonec zakotvil jako pedagog na Kolumbijské univerzitě, kde k jeho nadšeným posluchačům patřil i Davidson. Ač v novém filmu i v soukromí Jasný neustále hovoří o kořenech, bez nichž bych nebyl ničím, současně rád připomíná i výrok Jiřího Voskovce, s nímž se za mořem setkal. "Voskovec o mně jednou prohlásil - ten moravský chasník si tu chodí, jako by tu byl odjakživa!" Své světoobčanství Jasný vtělil také do vzpomínkové knihy, jež právě vychází. "Uvědomte si, že tu nejste hosty, že musíte znát řeč a tvrdě pracovat - to je lekce Poutníka," shrnuje režisér rady, jak si počínat v zahraničí.
Svou vlastní životní dráhu charakterizuje slovy "vždycky proti větru". Za první autorský film Touha měl být odstaven; až na přímluvu kolegy Kalatozova, tehdejšího Chruščovova chráněnce, prý směla Touha do Cannes, kde spolu s Trnkovým snímkem vybojovala cenu za nejlepší národní kolekci. I cestu snímku Až přijde kocour na stejný festival, kde pak získal dvě trofeje, si Jasný vyvzdoroval. Do třetice v Cannes triumfovali Všichni dobří rodáci; v roce 1970 Jasný opustil vlast a v normalizačních letech coby host canneského festivalu jen sledoval, jak se mu české delegace ustrašeně vyhýbají.
Návrat za kameru, navíc s velkorysým rozpočtem kolem šedesáti milionů korun, umožnili Jasnému mladí producenti Štefan Voržáček a Ludvík Němec, mimochodem zájemci o koupi Barrandova. Výsledná podoba filmu prý splnila jejich očekávání, nyní absolvují námluvy ohledně zahraničního prodeje a mezinárodních festivalů. "Pomýšlíme na Benátky a San Sebastian," říká Voržáček.
"Já jsem vždy tam, kde je mě zapotřebí a kde mám dobré přátele, tady i ve Státech," odpovídá Jasný na otázku o dalších plánech.
Za mořem chystá dva projekty, ve kterých prý hraje významnou roli astrální život. "Nežijeme jen ve hmotném těle. Když přijedu unaven ze Zlína, ponořím se na čtyřicet minut do jogínského světa a zase svěží běžím do televize," odhaluje svou méně známou stránku muž, jenž bude v roce 2000 pětasedmdesátník.
"Poprvé jsem vlastně emigroval už z Kelče, kde jsem se narodil, do Prahy. Podruhé, po osmašedesátém, šlo spíše o exil - utíkali jsme jen s kufry. A mohu říci, že tolik zemí jako já snad neprošel žádný filmař na světě," vypráví Jasný. Po putování Evropou nakonec zakotvil jako pedagog na Kolumbijské univerzitě, kde k jeho nadšeným posluchačům patřil i Davidson. Ač v novém filmu i v soukromí Jasný neustále hovoří o kořenech, bez nichž bych nebyl ničím, současně rád připomíná i výrok Jiřího Voskovce, s nímž se za mořem setkal. "Voskovec o mně jednou prohlásil - ten moravský chasník si tu chodí, jako by tu byl odjakživa!" Své světoobčanství Jasný vtělil také do vzpomínkové knihy, jež právě vychází. "Uvědomte si, že tu nejste hosty, že musíte znát řeč a tvrdě pracovat - to je lekce Poutníka," shrnuje režisér rady, jak si počínat v zahraničí.
Svou vlastní životní dráhu charakterizuje slovy "vždycky proti větru". Za první autorský film Touha měl být odstaven; až na přímluvu kolegy Kalatozova, tehdejšího Chruščovova chráněnce, prý směla Touha do Cannes, kde spolu s Trnkovým snímkem vybojovala cenu za nejlepší národní kolekci. I cestu snímku Až přijde kocour na stejný festival, kde pak získal dvě trofeje, si Jasný vyvzdoroval. Do třetice v Cannes triumfovali Všichni dobří rodáci; v roce 1970 Jasný opustil vlast a v normalizačních letech coby host canneského festivalu jen sledoval, jak se mu české delegace ustrašeně vyhýbají.
Návrat za kameru, navíc s velkorysým rozpočtem kolem šedesáti milionů korun, umožnili Jasnému mladí producenti Štefan Voržáček a Ludvík Němec, mimochodem zájemci o koupi Barrandova. Výsledná podoba filmu prý splnila jejich očekávání, nyní absolvují námluvy ohledně zahraničního prodeje a mezinárodních festivalů. "Pomýšlíme na Benátky a San Sebastian," říká Voržáček.
"Já jsem vždy tam, kde je mě zapotřebí a kde mám dobré přátele, tady i ve Státech," odpovídá Jasný na otázku o dalších plánech.
Za mořem chystá dva projekty, ve kterých prý hraje významnou roli astrální život. "Nežijeme jen ve hmotném těle. Když přijedu unaven ze Zlína, ponořím se na čtyřicet minut do jogínského světa a zase svěží běžím do televize," odhaluje svou méně známou stránku muž, jenž bude v roce 2000 pětasedmdesátník.
