Na snímky z filmu se podívejte ve fotogalerii
Moc se jí nechtělo. „Co je to za film?“ Odpověď by vyrazila dech každé herečce: „Šifra mistra Leonarda.“
Kdy jste se poprvé doslechla o románu Šifra mistra Leonarda?
Když vyšel ve Francii. Pak jsem jela na dovolenou do Mexika a přemýšlela, jakou knížku si vezmu. Všichni o tom románu mluvili. Na dovolenou bude ideální, říkala jsem si, protože je hodně tlustý, to mi vydrží. Nakonec jsem ho přelouskala za pár dní.
Líbil se vám?
Zdálo se mi, že je napínavý a skvěle sestavený. Díky tomu, jak je rozdělený, působí hodně filmově. Ale to jsem samozřejmě nevěděla, že se bude točit. A že se mě to bude týkat.
Kdy jste zjistila, že se vás film skutečně týká?
Když jsem se vrátila z dovolené, jela jsem do Ameriky a Kanady na propagační turné k filmu Příliš dlouhé zásnuby. A v Torontu mi všichni novináři začali gratulovat, že mě vybrali do Šifry mistra Leonarda, kterou točí Ron Howard.
Divila jste se?
Ježíšmarjá! Byla jsem z toho vedle. Vysvětlovala jsem, že jsem se s Ronem Howardem nikdy nesetkala a že o filmu vůbec nevím, ale nevěřili mi. Myslela jsem si, že všichni fantazírujou. Pak jsem jela do Mexika. No a tam mi volá má agentka, že mě chce vidět... Ron Howard. V prosinci prý proběhne v Paříži velký konkurz, kdy se Ron setká s několika francouzskými herečkami.
Takže jste okamžitě sedla do letadla, letěla do Paříže...
Ale kdepak. Abych byla upřímná, tenkrát mě představa, že se zvednu z lehátka u bazénu a poletím na otočku do Paříže kvůli patnáctiminutovému konkurzu, moc nenadchla. Navíc mi přišlo, že pro tu roli nejsem ideální, protože jsem mnohem mladší než hrdinka Sophie Neveuová. Jestli mě chce Ron opravdu vidět, řekla jsem agentce, bude mít ještě dost příležitostí. Teď nikam neletím.
Kdy se vám režisér ozval znovu?
V prosinci už ne, ani jsem to nečekala. V Americe mě lidé znají jako Amélii a tahle image se od Sophie Neveuové dost liší. Loni po Novém roce mi však přišel první mail: „Ron Howard trvá na tom, že vás chce vidět, musíte odletět do Los Angeles na kamerové zkoušky s Tomem Hanksem.“ Za čtyři hodiny přišel další: „Přesto si není jistý a nechtěl by, abyste letěla zbytečně.“ Během několika hodin jsem dostala další navzájem si odporující maily, ale nakonec mi přišla definitivní pozvánka.
Věděla jste, že pozvali i jiné francouzské herečky?
Ano, ale minula jsem se s nimi. Přiletěla jsem, hned následující den proběhly zkoušky a po nich jsem letěla zpátky.
Kdy jste poprvé viděla Toma Hankse?
Když jsme se blížili k Venice Beach, kde se zkoušky konaly, řidič vykřikl: „Podívejte! Támhle v kavárně sedí Tom Hanks!“ Začalo mi trochu rychleji bušit srdce. Vypadalo to tam jako místnost v Cours Florent, ve škole, kde jsem studovala herectví. Malé pódium, před ním řady sedaček. Seděl tam Ron Howard, producent a vedoucí konkurzu. Pak se přidal i Tom Hanks. Hned na začátku jsem je varovala, že asi nebudu nijak úžasná, protože jsem neměla moc času na přípravu. Byla jsem docela klidná, protože jsem si byla skoro jistá, že to nepůjde. Zároveň, a teď vám musím připadat, že mluvím zmateně, jsem měla trému.
Dostala jste už na téhle zkoušce scénář?
Ne, jen tři scény. V první jsem musela vysvětlit Tomu Hanksovi, co je to cryptext, ta malá krabička, jak ji otevřete jen kombinací písmen. Druhá byla spíš emocionální, Sophie najde mrtvé tělo a přemůžou ji vzpomínky z dětství. A třetí byla poslední scéna filmu.
Jak se vám s Hanksem zkoušelo?
Ty scény jsme hráli několikrát a on k nim pokaždé přistupoval jinak, aby ze mě dostal různé reakce. To mi hodně pomohlo. A Ron mě režíroval tak, jako kdybychom už jeli naostro. Ještě jsem ale dialogy neuměla, takže když mě pobídl, abych se postavila a zkusila to zahrát, odmítla jsem, že mám už takhle problémy s angličtinou, a pokud ještě musím přemýšlet, jak stojím a kde mám ruce a nohy, tak to nezvládnu. Trvalo to dvě hodiny a úplně na konci - a na tom je vidět, jak jsem byla přesvědčená, že tu roli nedostanu - jsem vytáhla foťák. Musela jsem mít pro sestru důkaz, že jsem se opravdu setkala s Ronem Howardem a Tomem Hanksem.
Překvapilo je to?
Spíš pobavilo. Nevím, jestli byli překvapení, ale bylo mi to jedno. Říkala jsem si, že se s nimi stejně hned tak neuvidím, tak co! (směje se)
Kdy se vám ozvali znovu?
Za týden mi agentka řekla, že Ron bude v Paříži a chce mě vidět. Buď proto, říkala jsem si, aby si se mnou o filmu popovídal podrobněji, nebo mě nechtěl odmítnout po telefonu. Seděli jsme spolu tři čtvrtě hodiny. Řekla jsem mu, že si na tu roli připadám mladá a že to asi vyžaduje trochu ostřejší holku. A on mi do toho skočil: „Poslyšte, kdybych vás vybral, měla byste v době natáčení volno?“
To už jste přece musela tušit, že jste blízko u cíle. Nebo jste pořád pochybovala?Tenkrát jsem poprvé začala uvažovat, co budu dělat, když to vyjde. Uvědomila jsem si, jak je to obrovský film. Protože už od Amélie z Montmartru jsem se snažila velkým americkým projektům vyhýbat, byl můj strach o to větší. Ale trvalo jen pár minut, než jsem se vrátila na zem. Říkala jsem si, že se při svých 160 centimetrech a čtyřiceti kilech nemám čeho obávat.
Kdy vám Ron Howard oznámil, že jste to vy?
Po téhle schůzce mi agentka řekla, že se rozhoduje mezi dvěma herečkami. A když jsem večer po půlhodině zapnula mobil, bylo tam jedenáct nepřijatých hovorů -všechny ze stejného amerického čísla. Poslechla jsem si záznamník, měla jsem ihned volat Ronu Howardovi. Byl zrovna na obhlídce v Louvru. A tehdy mi řekl: „Tak jo, jste to vy.“
Pak už jste dostala scénář?
Poslali mi ho. Na každé stránce bylo natištěno mé jméno, abych si dávala pozor a nešířila jej. Stejně tak to měli ostatní herci a členové štábu.
Jaký byl scénář v porovnání s knihou?Byl jí velmi podobný. Když na něm pracovali, pořád mysleli na to, jaký zájem vzbudila.
Američtí křesťané prý vyvíjeli tlak, aby byl scénář méně konkrétní v otázce vztahu Ježíše s Máří Magdalenou a aby se úplně vyhnul spolku Opus Dei.
Nevím, jak film sestříhají, ale scénář měl ke knize opravdu velmi blízko. A nic z toho se nijak nezmírnilo.
Jak jste se vypořádala s tím, že váš rodný jazyk je francouzština?
Scházela jsem se s učitelkou, která pak se mnou zůstala po celé natáčení. Každé ráno jsem s ní půl hodiny pilovala výslovnost. Když mluvíte anglicky celý den, naštěstí vám to začne jít plynuleji. A Sophie Neveuová je stejně Francouzka.
Jak jste se cítila, když se blížilo natáčení?
První den jsme dělali kamerové zkoušky. Když jsem seděla vedle Toma a dělali mi make-up, začala jsem se nervózně smát. Připadalo mi, že je to nějaký vtip a že jsem tam omylem. Ten pocit ještě zesílil, když jsme zkoušeli scény, v nichž spolu jdeme bok po boku. Připadalo mi, že jsem vedle něj zbytečně moc vidět. A říkala jsem si, že si dřív nebo později určitě uvědomí, že postavit vedle giganta takovou myšku nebyl zrovna nejlepší nápad. (směje se) Chvíli mi trvalo, než jsem se přestala bát.
Jaký je největší klad Toma Hankse?
To, že má jen klady. Nevím o jediném profesionálním nedostatku. Je to šílené. Jeho profesionalita až zaráží, přesto je velmi přístupný a milý. Pro režiséra musí být spolupráce s ním splněným snem. Má výjimečnou hereckou techniku, dokáže změnit svůj styl hraní tak, aby usnadnil práci střihačům, protože přesně ví, jak to všechno má být.
Natáčeli jste v Paříži, Londýně, ve Skotsku... Zejména v Paříži to vzbudilo rozruch. Byli jste si vědomi, jaké kolem filmu probíhá šílenství?
Samozřejmě jsme tušili, že lidé jsou zvědaví, ale nemohu říci, že by mi díky tomu připadalo natáčení nějak víc vzrušující. Ale je pochopitelné, že u tak velkého a zajímavého projektu si chce spousta lidí utrhnout střípek té akce.
Měli jste pro sebe celý Louvre, že?
Ano, v podstatě. Navíc v noci. Bylo to opravdu úžasné. Bylo také zajímavé sledovat ten kontrast mezi historickými uměleckými díly a hromadami moderní techniky.
Setkali jste se s autorem románu Danem Brownem?
Ano, v Londýně. Vyjádřil potěšení, že Sophii hraju právě já, ale mám dojem, že opak by mi stejně neřekl. Dojalo mě, jak byl autor jednoho z největších bestsellerů v dějinách nesmělý v přítomnosti Rona Howarda a Toma Hankse.
Co se vám na Sophii Neveuové líbilo?
Odpovídat na podobné otázky mi nikdy moc nejde. Řekla bych, že se mi nejvíc líbil její bojovný duch, její odhodlání.
V tom je možná trochu podobná Amélii nebo Mathildě v Zásnubách, ne?
To je pravda. Jsou to samotářky a bojují až do konce.
Řekla byste, že tím připomínají i vás?
Bezpochyby! Ale, popravdě řečeno, vůbec nemám tušení. (směje se)
Dělala jste si starosti s tím, abyste Sophii ztvárnila tak, jak si ji představovaly miliony čtenářů?
Ani ne. Když si to vezmete, na každého čtenáře knihy připadá jedna představa o Sophii Neveuové.
Očekáváte úzkostlivě den, kdy uvidíte hotový film?
Ani ne. Ale když jsem viděla ukázky, skoro jsem si ze sebe dělala legraci. Z toho účesu, automobilových honiček... Připadá mi hrozně směšné, když se vidím v takovém filmu, protože bych si tam sama sebe nedovedla představit. Jen doufám, že lidi nebudou přemýšlet, proč si Ron vybral zrovna mě.
