Jak poznamenala přípravy Dnů evropského filmu nejistota kolem proměnlivých vládních nařízení? Podobně jako loni, i letos jsme kvůli covidu museli festival odložit. Ale právě vzhledem k loňské zkušenosti jsme věřili, že by červnový plán mohl klapnout. Jsem moc rád, že festival dnes skutečně můžeme zahájit.
Existoval nějaký plán B, respektive plán C? Plán B byl právě červnový termín.
Trvá mezi zahraničními hosty obava z cesty do Česka? Naopak. Situace je nicméně stále ještě komplikovaná, takže v tomhle ohledu si musíme vystačit s videovzkazy.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Bylo při výběru filmů znát, že se v Evropě méně točilo?
Jindy jsem při výběru filmů mohl vycházet z toho, že jsem spoustu děl viděl na festivalech, anebo jsem se tam o nich alespoň dozvěděl. Loni festivaly nebyly, případně jenom online, takže základem pro mě bylo projít nejprve všechny národní databáze. Tam jsem si uvědomil, kolik filmů se vlastně natočilo. A sklíčilo mě, kolik jich zapadne a nikdo už je pravděpodobně neuvidí.
Ne proto, že by byly špatné – naopak mě opět překvapila pestrost evropské produkce. Jednoduše se ale nepromítalo, pro ty filmy neexistovala cesta k divákovi. Mám radost, že alespoň několik z nich můžeme na Dnech evropského filmu ukázat.
Návrat diváků do kin je zatím váhavý, čím je chcete nalákat? Věřím, že nabídneme vzrušující mix žánrů i nových formálních postupů. Máme třeba bizarní historickou road movie Trable s přírodou od debutujícího dánského režiséra Illuma Jacobiho, který sleduje filosofa Edmunda Burkeho na cestě do francouzských Alp, a přitom prochází zcela současnou krizí osobnosti.
A na druhé straně novinku lotyšské matadorky Laily Pakalniny V zrcadle. Jde o parafrázi pohádky o Sněhurce z prostředí fitness centra, jejíž originalitu zvyšuje ostrý černobílý obraz a nemilosrdná optika selfie kamery. Kromě filmů se však snažíme nabídnout i zajímavý doprovodný program – debaty, workshop pro děti, večer s filmy ve virtuální realitě. A nakonec, když bude chtít někdo zůstat na plovárně, každý den promítáme i několik filmů online.
Máte mezi zahraničními novinkami osobního favorita, na kterého byste šel znovu?
Moc se mi líbí zahajovací feministická vztahovka Prostě vášeň od Danielle Arbid, těším se i na dokumentární Nokturno od oscarového režiséra Gianfranca Rosiho. A nemůžu zapomenout ani na ohromně barevná Záhada růžového plameňáka, vtipné pojednání o nejkýčovitějším objektu, jaký kdy lidstvo stvořilo.
Co chybí českým filmům ve srovnání s evropskou festivalovou špičkou?Český film je pevnou součástí evropského. Nežije ve vzduchoprázdnu nebo někde ve sklepě. A zaujmout v tom obrovském prostoru jednoduše není snadné. Jistě, vypadá to, že český film svými komediemi o nevěře se zajímá především o domácí publikum.
Na druhou stranu i v našem programu je třeba Šarlatán, který měl premiéru na festivalu v Berlíně a dostal se na oscarový shortlist. Což každopádně neznamená, že bychom se neměli snažit agresivněji atakovat nejen vlastní představivost, ale i reagovat na to, co se děje okolo nás.
Projekci vašeho filmu Meky měl provázet Žbirkův koncert, proč byl zrušen?
Koncert byl bohužel zrušen ze zdravotních důvodů.
Po Mekym chystáte o Žbirkovi další projekt, jak je daleko?
Jde o půlhodinový dokument o Mekyho albu Modrý album, které letos slaví dvacet let. Premiéra bude na křtu remasteru desky už 21. října.
Hodláte se nadále věnovat oběma oborům, tedy vlastní tvorbě i festivalové dramaturgii? Vždycky jsem dělal víc věcí najednou a připadá mi vzrušující vedle vlastního natáčení mít i prostor hledat a ukázat filmy, které se mi líbí.
