Ostravské stopy: Eva Vejmělková natáčela válečné scény na Stodolní

Půvabná, křehká žena, která herecké řemeslo kvůli rodině pověsila na hřebík. Přitom zazářila v trilogii Fontána pre Zuzanu nebo v kultovním snímku Jak básníkům chutná život. Herečka Eva Vejmělková okusila poprvé filmové mámení na jedné z nejznámějších ulic v Česku.

Jako Zuzana z Fontány nebo Píšťalka z Básníků se dostala do povědomí široké veřejnosti ve druhé polovině 80. let. Filmová kariéra Evy Vejmělkové, jež je spojována zejména se setkáním s jejím životním partnerem, režisérem Dušanem Rapošem, se ale začala o rok dříve, překvapivě ve Stodolní ulici.

V roce 1984 ale připomínala demoliční spoušť, také proto si ji vybrali němečtí filmaři, aby mohli vytvořit autentickou kulisu 2. světové války.

Profil: Eva Vejmělková

V roce 1985 došlo k osudovému setkání, které zcela ovlivnilo profesní a soukromý život tehdy šestnáctileté Evy Vejmělkové, studentky ostravské herecké konzervatoře a rodačky z Karviné.

Slovenský režisér Dušan Rapoš, její současný manžel, si ji vybral pro hlavní roli v nově připravovaném filmu Fontána pre Zuzanu. Svůj první film ale natočila už o rok dříve. Bylo to válečné drama a mezinárodní štáb se radoval, že může točit v rozbombardované Stodolní ulici.

Vejmělková se dospívající generaci 90. let zapsala do paměti také díky půvabné strašidelné sérii Kačenka a strašidla. Hrála i v hollywoodském velkofilmu Dračí srdce.

Kromě herectví také vystudovala psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Tvrdí, že dobrý herec musí být tak trochu psycholog, aby se mohl snadněji vžít do charakteru postavy, kterou má ztvárnit. Nějaký čas se také věnovala práci s drogově závislými. Má dvě děti.

 Jak tehdy působila Ostrava na mladou dívku? "V Ostravě jsem prožila krásná studentská léta na konzervatoři, kde jsem studovala herectví. V ostravských divadlech jsem odehrála spoustu krásných rolí a potkala se tam s mnoha zajímavými lidmi, kteří zásadně ovlivnili můj život. Ostrava byla tehdy pro mne místem zrodu mé herecké práce a lásky k divadlu," komentuje svůj vztah k moravskoslezské metropoli herečka.

Nejoblíbenější Mahulena a Ofelie

Její první divadelní role byla na scéně Divadla Petra Bezruče, kde ve hře Viktor aneb Dítka u moci hrála postavu Ester. "Režisérem byl pan Josef Janík, který mne připravoval na talentové zkoušky na konzervatoř a později byl mým velkým učitelem prvních krůčků v divadle," vzpomíná Eva Vejmělková.

Během studia hostovala a ke konci školy byla i členkou Státního divadla v Ostravě. "Mezi mé nejoblíbenější role patřila Mahulena ve hře Radůz a Mahulena v režii Radovana Lipuse a Ofelie v Hamletovi pod vedením pana Bedřicha Jansy, mého učitele herectví a skvělého režiséra mnoha diváckých a nadčasových představení té doby," říká Vejmělková.

Vejmělková stále bydlí v Havířově

"Pamatuji se, jak nám studentům ve svém bytě přehrával trezorové filmy té doby jako Formanovy Vlasy nebo muzikál Jesus Christ Superstar. Naučil nás hodně o herectví i o životě a já mu za to děkuji," dodala.

Eva Vejmělková v strašidelné sérii Kačenka a strašidla.

Eva Vejmělková - Fontána pre Zuzanu.

Eva Vejmělková jako "Píšťalka" s Pavlem Křížem ve filmu Jak básníkům chutná život.

Stejně jako dnes i tehdy bydlela Eva Vejmělková v Havířově a do školy denně dojížděla. "Celé dny od rána do večera jsem trávila ve škole a večer v divadle, přestávky v tehdy vyhlášeném baru, kterému jsme říkali Alík, na oběd jsme chodili na párek v rohlíku na Kuří rynek a první vodění za ruce s klukama jsem absolvovala v přilehlých parcích," popisuje herečka své první lásky.

Ostravské stopy

Mnoho osobností se na Ostravsku narodilo, hodně tady začínalo kariéru, nebo na severovýchod země je prostě jen zavál osud. Žádná z nich ale na tento region nezapomíná a váže k němu řadu historek.

Ve čtvrtek a v neděli se těšte na zajímavá povídání lidí, o kterých často ani nebylo dosud příliš známo, že by s Ostravou měli cokoliv společného.

Už vyšlo: moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško
V neděli vyjde: herec a recitátor Jan Fišar

Poté přišla rozhodující zkušenost a zasvěcení do světa filmu. "Zajímavé také bylo natáčení mého prvního filmu Modrá hodina. Německá produkce se tehdy radovala, že může natáčet scény rozbombardovaného města z války v reálných ulicích, kde je dnes vyhlášená Stodolní ulice."

Atmosféra natáčení Evu okouzlila

Konkurz probíhal v Ostravě v kulturním domě a k mému velkému údivu mě vybrali. Atmosféra natáčení mne pak natolik okouzlila, že jsem už v životě nechtěla dělat nic jiného a podala jsem si přihlášku na konzervatoř," vzpomíná Eva.

Mladou slečnu kromě divadla zajímala také současná hudba, některá byla i zakázaná, dala se ovšem poslouchat ve sklepě na škole. Konzervatoř byla ještě rozpadlá.

Studenti se scházeli ve sklepě

"V divadlech jsem prožila celé své mládí a všechna představení té doby byla pro mne pozoruhodná. Spoustu hudby jsem si užívala přímo ve škole, která ještě v té době byla polorozpadlá budova, kde často unikal plyn a byla zima, ale ve sklepě se scházeli studenti. Hráli tam muziku, jež byla v té době zakázaná. Byla to nádherná doba a já na ní dodnes s láskou vzpomínám," popisuje.

Poté, co budoucí hvězda dokončila školu, ještě nějaký čas hrála v divadle, ale pak se více věnovala filmu. Ostravsko jako takové však nikdy neopustila. "Odmítla jsem se přestěhovat za prací do Prahy a žiju stále v Havířově. A i když mě tu trápí špatné ovzduší, mám ráda zdejší svérázné lidi a jsem prostě duší i tělem "děvucha" z Ostravska."