V santamonickém Magicopolis, v němž obvykle vystupují kouzelníci a iluzionisté, to v sobotu dopoledne vypadalo jako při předávání Oscarů.
Kameramani a papparazzi zaplnili vyhrazená místa, na pódiu se objevili vyhlašovatelé ve večerních robách, a tak snad jen oblečení diváků v hledišti připomínalo, že jde už o 28. předávání Zlatých malin.
Míčky nastříkané levným sprejem
O letošních vítězech rozhodly hlasy od 747 hlasujících ze 44 států USA a 18 zahraničních. Vyhlašování média opět využily k popichování nominovaných a „odměněných“ celebrit, kteří se ani letos nedostavily k přebírání cen z přebarvených golfových míčku přilepených na kotouči osmimilimetrového filmu a přestříkaných sprejem zlaté barvy v ceně čtyř dolarů.
Letošní ročník měl jasného favorita. S osmi Malinami ceremoniálu vévodil snímek Vím, kdo mě zabil. Třemi „vítězstvími“ se může pochlubit Norbit. Ostatní ceny, pro které si tentokrát nikdo nepřišel, byly rovnoměrně rozděleny v kategoriích jako nejhorší herec Eddie Murphy za Norbit.
V kategorii nejhorší herečka došlo k nerozhodnutém výsledku mezi rolemi Aubrey a Dakoty z filmu Vím, kdo mě zabil. Obě má na kontě Lindsay Lohan. Titulem Nejhorší film roku se může chlubit shodný snímek.
Kandidátem na další Maliny je i Rambo
Na pódiu se během hodinového pořadu vystřídala řada vyhlašovatelů, která vtipně komentovala jednotlivé nominované výkony.
„Podobně by Salvator Dali maloval po vyjmutí mozku,“ znělo v kritice na adresu režiséra Chrise Siverstona, pod jehož vedením vznikl favorit Malin Vím, kdo mě zabil.
Podobně se vedlo právě Lindsay Lohan, která se ve stylu Marilyn Monroe nechala polonahá nafotit pro deník Times. „Lindsay, viděl jsem polonahou MM, ale ty jí nejsi,“ zaznělo v sále.
Eddie Murphy si na tom nebyl lépe. „Za trojroli v Norbit se stal Woody Allenem Zlatých malin,“ slíznul uštěpačný komentář.
Na závěr vyhlašování letošních Zlatých malin byla uvedena projekce diapozitivů s tituly, které jsou favority pro příští rok. Patří k nim nejnovější Rambo a také příběh z 2. světové války Valkýra s Tomem Cruisem.
Kritika národním sportem
Američané Zlaté maliny milují. Danny Perry v knize Alternate Oscars napsal: „Pochyby nad výběrem Akademie se staly národním sportem nespokojených a nesouhlasících. Dohadujeme se, kdo by měl dostat cenu, kdo by měl slavnostní událost konferovat, kdo nebyl nominován.“
Snad největší argumenty přicházejí po oscarovém galavečeru: „Jak mohli dát tomuhle filmu cenu za nejlepší snímek? Proč právě jemu dali cenu za herecký výkon? Co to měla na sobě?“ píše dál.
V osmdesátileté historii udílení cen Americké akademie umění a věd je řada podobných pochybností a minulost na jejich zapomnění nebyla nijak laskavá. Nejznámějším příkladem je klasický film Občan Kane.
Kritici a znalci na celém světě ho pokládají za nejlepší snímek všech dob, ale Akademie jej nevybrala ani mezi finalisty v roce 1941. Není divu, že následovala řada dalších chyb, kterých si před 28 roky povšimnul filmový nadšenec John Wilson, absolvent filmové školy na kalifornské iniverzitě. Ten založil v roce 1980 The Razzies, tedy Zlaté maliny, jako logickou protidávku ke každoročním hollywoodským a sebevychvalujícím gratulacím.
Halle Berry jako jediná ustála ostudu
Jednotliví umělci si ze zásady pro ceny nechodí. Výjimku udělala v roce 2005 herečka Halle Berry, která překvapeným divákům a pořadatelům poděkovala přesně ve stylu vítězného projevu při přebírání Oscara, a to včetně slz.
„Cenu za nejhorší herecký výkon předcházejícího roku mi už nikdo nemůže vzít, vždyť je na ní vyryto moje jméno. Děkuji všem, kdo spolupracoval na snímku Catwoman. Je to film, který mi pomohl sestoupit z vrcholu na dno mé profese,“ řekla.
