Koncert v Dvořákově síni Rudolfina, na jehož programu jsou skladby W. A. Mozarta, je beznadějně vyprodán. Dvaasedmdesátiletý Harnoncourt je Rakušan, ale pochází z Berlína, kde strávil dva roky po svém narození. Vyrostl v Grazu, ve Vídni studoval hru na violoncello a sedmnáct let byl členem Vídeňských symfoniků. Současně hrál i na gambu a začal se zajímat o renesanční, a hlavně barokní hudbu. Stal se průkopníkem směru, který je označován jako autentická interpretace.
Dnes má spoustu následovníků, ale v padesátých letech něco takového zdaleka nebylo samozřejmostí, převládal spíše romantizující přístup. Roku 1953 Harnoncourt založil soubor Concentus Musicus Wien; po čtyři roky s ním zkoušel, teprve pak uspořádal první koncert. Perfekcionalismus, schopnost vize a kreativnost ho dovedly do nejužší světové špičky. Pro firmu Teldec natočil stovky snímků, z nichž mnohé se staly legendárními. Z posledních jmenujme aspoň Haydnovu Armidu a Bachovy Matoušovy pašije. V nejbližší době se chystá natočit svého prvního Verdiho, konkrétně Aidu, a také Smetanovu Mou vlast.
O Harnoncourtovi se říká, že je chodící encyklopedií, snaží se proniknout do myšlení a zvyklostí našich předků. "Nezapomeňte, že v době baroka se hrála téměř výlučně soudobá hudba. Skladby minulosti tehdy pro hudebníky fakticky neexistovaly. Žilo se výlučně současností. Dnes je tomu naopak," řekl před časem v rozhovoru pro jeden německý časopis. Zdaleka se však nezabývá jen barokem a dobovými nástroji. Už řádku let diriguje velké symfonické orchestry a dostal se až k hudbě 19. století. Letos například nadchnul Vídeň novoročním koncertem složeným z valčíků Johanna Strausse a dalších autorů.
Některým skladatelům přitom pořád nemůže přijít na chuť - třeba Gustavu Mahlerovi. "Jeho hudba se mi příčí. Stále v ní slyším samé - já, já, já. Je to zhudebněná autobiografie. Mahler neuměl vzít zážitek a převyprávět jím něco obecného jako třeba Schubert. Mahler, a stejně tak i Berlioz, neustále vypráví sám o sobě a to mne odrazuje," prohlašuje Harnoncourt. Soudobých autorů si prý cení - ovšem v jeho uznalých slovech nelze přeslechnout jistý podtón. "Obdivuji odvážné skladatele, kteří v mlze optimisticky stavějí mosty, a jsou přitom neochvějně přesvědčeni, že na druhé straně existuje břeh," poznamenává dirigent. "Pokud jde o mne, jsem svým založením spíš pesimista."
 Dirigent Nikolaus Harnoncourt. |
