RECENZE: Zrod vetřelců i minotaura. Continuo dál drží svou laťku vysoko

Momenty ze zběsilého 20. století využilo Divadlo Continuo k neobvyklému site specific projektu 8. Ač nejsou úplně všechna zastavení ve speciálním osmistěnu srozumitelná, vznikl působivý večer.

V dřevěných bednách se jako v jakýchsi vesmírných sarkofázích líhnou a rozhýbávají vetřelci. Tu je skrze plodový obal vidět dlaň, tu tvář. Atmosféru dokresluje záznam Wellsova památného rozhlasového vysílaní Války světů v původním znění.

Po stole se plahočí podivné stvoření ani člověk, ani býk. Dvě hlavy, každá chce jít jiným směrem, čtyři společné končetiny však způsobují kolaps. Komické a děsivé zároveň.

To jsou dva nejsilnější momenty z osmi obrazů, které v rámci letošního osmičkového roku připravilo Divadlo Continuo na pole vedle svého Švestkového dvora v jihočeských Malovicích. První upomíná na rozhlasový hoax z roku 1938, druhý na úspěšný vývoj klonovaného lidského embrya z roku 1998. Tým mladých režisérů pod vedením lídra Continua Pavla Štourače připravil zajímavou mozaiku více i méně známých momentů z minulého zběsilého století. 

Divadelníci si diváky rozdělili na skupiny a provedli je speciálně vytvořeným osmistěnem, kde každá místnost ilustrovala jednu událost. Ač některé obrazy byly srozumitelné méně (obzvláště mezi objevem LSD a Japoncem, co setrval v bojové linii dávno po válce, se dalo jen těžko rozklíčovat, co je co), vznikl zajímavý večer plný silných obrazů a magické atmosféry v originálním podání.

8

70 %

Divadlo Continuo

premiéra 9. srpna 2018

režie: Sara Bocchini, Felix Baumann, Angela Monaco, Marek Slováček, Otto Kauppinen, Lenka Řezníčková, Aga Błaszczak, Lukas Ubach

hrají: Pilou Barge, Felix Baumann, Sara Bocchini, Nicolas Célestin Bregovic, Aline Comignaghi, Jessica Dawkins, Kelsa Dine, Jindřiška Dudziaková, Sean Henderson, Otto Kauppinen, Izydor Łobacz, Angela Monaco, Daniel Navrátil, Elen Pecenová, Paola Pilnik, Dunja Rakic, Lenka Řezníčková, Marek Slováček, Prokop Štěpánek, Jakub Štourač, Matěj Vejdělek, Marika Volfová

Divadlo Continuo si letos nasadilo vysokou laťku velice vydařeným představením Poledne. Takovou výpovědní sílu letní hraní 8 bohužel nemá, na což má patrně vliv rozdílný přístup tolika tvůrců, jež se ani přes snahu nepovedlo Štouračovi zcela sjednotit. Večer tak osciluje mezi velice silnými a o něco slabšími momenty.

Osmičkové představení má však s Polednem a stejně tak se všemi předchozími projekty Continua společné jedno - tu nesmírnou vůli a zaujetí pro věc, se kterou v omezeném prostoru mimo kulturní centrum vzniká další a další moderní náročné a někdy až neuvěřitelně výpravné divadlo. A za kterým se rozhodně vyplácí do malé jihočeské vísky opakovaně dojíždět.