Deska obsahuje hudbu přesně tak rozmanitou, jak ji tehdejší promíchání stylů nabídlo. Výběr měl ve své režii hudební publicista Miloš Skalka. Nevynechal žádný odstín oné písničkové sezony, od velkých pěveckých hvězd přes sílící beatovou vlnu či interprety navazující na swingovou muziku až po šansoniéry a písničkáře. V sestavě jsou také remasterované originální nahrávky odrážející srpnovou okupaci, ale nejde o kompilaci pouhých protestsongů. Vznikl atraktivní hudební průvodce celým rokem v podobě padesátky skladeb v bookletu jednotlivě komentovaných.
První disk uvozuje hit Karla Gotta Lady Carneval. Těžko uvěřit, že radostná píseň z pera Karla Svobody a Jiřího Štaidla byla nahraná v říjnu 1968. Vůbec je zajímavé sledovat, kdy která z nahrávek, jež spojuje stejné vročení, konkrétně vznikla: jestli do 21. srpna, nebo až po něm.
Nepřekvapí proto, že Ptáka Rosomáka natočil Olympic v pražském Studiu Dejvice v dubnu, kdy se ještě zdálo být vše v pořádku. Tedy samozřejmě v kontextu doby. Kompilaci uzavírá legendární Modlitba pro Martu, příběh jejíhož vzniku přímo ve dnech sovětské okupace je dobře známý. Do výběru se dostala i píseň Přejdi Jordán v té době ještě budoucí Kubišové kolegyně z kapely Golden Kids Heleny Vondráčkové. Hvězdné trio zpěvaček a Václava Neckáře se zrodilo až v listopadu 1968. Skladba, jež byla nahrána ve studiu Československé televize, byla kvůli textu Zdeňka Borovce považovaná za výzvu k emigraci a jako taková brzy zakázána.
Ale najdou se tu i písně v podstatě nekonfliktní. Jako Čas borůvkových koláčů v podání Yvetty Simonové nebo Eva Olmerová a její Čekej tiše, výtečným textem Jiřího Grossmanna opatřená country balada He’ll Have To Go původně od Jima Reevese. Nechybí Neckářova Dobrá zpráva natočená už v lednu, drásavá Klaunova zpověď od Petra Nováka nebo Nevidomá dívka, již napsal Karel Kryl a zpívá Hana Ulrychová.
Miloš Skalka přiznává, že nejtěžší bylo rozhodnout se, které písně ve dvě a půl hodiny dlouhém výběru oželet: „Rok 1968, stejně jako prakticky celá druhá polovina šedesátých let, byla totiž doba nesmírně blahodárná a múzám přející a to nejen v muzice. Všechno pak na dlouhých dvacet let skončilo v okamžiku, kdy tehdejší mocní země – podpořeni ve svém úsilí ruskými tanky a ‚pevnou ideologií‘ – rozhodli, že bude vše jinak. Ale v roce 1968 převládala všeobecná radost a spolu s ní radost z tvorby. Snad je to z té padesátky nahrávek poznat.“
