„Já sama jsem přišla v srpnu roku 1964, když tam působili Waldemar Matuška a Karel Štědrý. Eva Pilarová tenkrát odcházela zpátky do Semaforu,“ vzpomněla Kubišová na své pražské začátky. „Uvedla jsem se tam recitálem Chan & Son Company, abych se představila zdejšímu publiku po přechodu z plzeňské Alfy,“ dodala. Právě zmíněné představení přineslo několik dodnes známých písní, jako je Růže z Texasu, Nebeskej kovboj, Loudá se půlměsíc či D’Artagnan.
Taková byla doba
Kubišová strávila v Rokoku čtyři sezony, končila v přelomovém roce 1968. „Filosofskou historii jsme po okupaci ještě oprašovali a zpívali ji do listopadu,“ vzpomíná. Právě jedna z repríz Jiráskovy klasiky zpěvačce zůstala v paměti. „V hlavě mi utkvělo vystoupení, při kterém jsem si říkala, že nás Darek Vostřel přetrhne. Spolu s Waldou Matuškou, Karlem Štědrým a Helenou Vondráčkovou jsme se rozbrečeli na jevišti při písničce Tak tedy sbohem,“ přibližuje Kubišová.
„Šli jsme do zákulisí jako na porážku. A lidé začali tleskat, protože tomu rozuměli,“ pokračuje zpěvačka. Tehdejší ředitel scény však měl pro jejich „prohřešek“ pochopení a v zákulisí je objal. „Uznal, že i publikum to vystihlo. Taková byla doba,“ uzavírá Kubišová.
Právě Filosofská historie, jejíž uvedení tehdy vzbuzovalo jasné paralely na události okolo srpna 1968, uzavřela jedno z nejvýraznějších období divadla. Následná shora nařízená rekonstrukce ho na nějaký čas uzavřela, soubor musel fungovat na zájezdech a v té době ho opustily zmíněné pěvecké hvězdy.
Vedle knihy, kterou lze koupit v pokladnách Městských divadel pražských i v běžné distribuci, jubileum připomíná až do konce roku i putovní výstava po Praze. Archivní fotografie jsou nyní k vidění v Galerii Vinohradská.
