Základní situace má unikátní nápad: v Česku se zjeví letitý papoušek Edouarda Daladiera, jenž za Francii v roce 1938 podepisoval takzvanou mnichovskou dohodu. Papoušek si výroky svého pána pamatuje - a hlavně jeho hlasem cituje.
Věty „Hitler je super a Češi srabi“ rozpoutají mezinárodní skandál plný cynismu, ale také kouzelných hlášek a odkazů včetně papouškova vystoupení v České televizi. Ovšem pak jako by kamera poodstoupila a co dosud odvyprávěla, zasadí do filmu o filmu, který se o papouškovi točí.
Ne náhodou se v téhle části zmiňuje Americká noc. Zákulisí profese, kde nic nefunguje, věčně se improvizuje, namísto hvězd dorazí nýmandi, za herce alergického na peří zaskočí dvojník a za papouška plyšák s umělým trusem, se dočká u Zelenky podobně hořké, ale i oddané pocty jako u Truffauta.
A jakmile divák strukturu „filmu ve filmu“ přijme, překvapí ho další zatáčka: Mnichov sám. Hledání historické pravdy má povahu výbušné kontroverze, kterou sice humor neopouští, ale dává smíchu stále černější a mrazivější odstín.
Žánrově se dá Zelenkův film jen těžko zařadit a švy mezi jednotlivými liniemi by potřebovaly lépe začistit, nicméně stále zůstává zcela originální, chytrá, zábavná a zdravě polemická podívaná na téma národní povahy. Nejen naší.
