„Místa jsou stejná, ale lidé se mění; já taky,“ řekl na premiéře představitel hlavní role Kyle MacLachlan, který se s Lynchem ostatně potkal už roku 1986 v Modrém sametu. Hercův seriálový hrdina agent Cooper se vrací v dvojí podobě, jedna je trochu legrační, jedna teatrální, obě náležitě záhadné.
Pro Lynche je typické, že ani po dvou dílech neví divák víc než na začátku, spíše než sama vražedná šaráda však tentokrát provokuje otázka, jestli si současný divák na režisérovu panoptikální obřadnost ještě zvykne. Stylizovaná obraznost může působit jako absurdní divadlo z jiných časů.
Přijmout Twin Peaks znamená respektovat jednak střídání jakkoli přízračné reality s takřka „kafkovskými“ výjevy založenými na výtvarných ornamentech, jednak zcela jiné vnímání času než u běžných krimi - na první, byť originální mrtvolu se čeká čtyřicet minut - a navíc ještě odkazy na minulost, jež mohou nezasvěcené odradit už množstvím groteskních figurek.
Ale pořád zůstává zneklidňující pocit neskutečna, přesná nálada nočního lesa či místního baru, bizarnost až únavně strojená, ale filmařsky nezaměnitelná. Mystérium sice dávno vnáší do detektivek kdekdo, Lynch však straší stále po svém. I když v „záhrobní“ linii hraje na efekt a zjevení před lety zavražděné hrdinky se slovy „Jsem mrtvá, přesto žiju“ může svou umělostí diváky otrávit.
