Tři města. Tři vraždy. Jedno vyšetřování. Tak zní slogan příběhu, jehož scenárista i režisér pocházejí z Polska, do projektu však zapojili ještě Česko a Ukrajinu. Zjevně účelově, nicméně efektně; třeba mořský prostor s opuštěnou bárkou, na niž se slétají hladoví ptáci, udělá pro atmosféru své.
Ve člunu na oděském pobřeží se najde tělo dívky, jíž posmrtně usekli ruku. Obdobné kusé nálezy čekají policisty v deštivé Varšavě v opuštěném autě, jehož řidič pózoval kamerám v masce, a u nás přímo na scéně při představení jistého Divadla RB, jehož pravý název si každý Pražan snadno odvodí.
Pravda je, že každé z měst dostane četné příležitosti k sebeprezentaci čili k malebné turistické pozvánce, z níž noční světla na Vltavou vycházejí asi nejmagičtěji, ačkoliv i oděská jízda kočárem má své kouzlo a byť značnou část exkurzí zařizují jen procházky debatujících vyšetřovatelů.
U nás tak Kryštof Hádek doprovází svého nadřízeného, Rodenova zkušeného majora, který se mezi záchvaty kašle těší na blízkou penzi a na roli dědečka. Oděsou zase kráčí se svým zavalitým pobočníkem Sergej Strelnikov, jenž zastupuje mužný sex-appeal vlka samotáře.
Pravda je, že Poláci si ponechali trumfové eso, postavu drsné a nezávislé kriminalistky v podání Małgorzaty Buczkowské.
Ale také platí, že po úvodních dvou dílech už ví divák o soukromém zázemí všech detektivů více než o celém případu, přestože každý z vyšetřovatelů zdůrazňuje, proč nemá a nechce mít tradiční rodinu.
Pro neustálé přepínání navíc ztrácí člověk přehled, kolik částí těl se vlastně už dohromady našlo a jestli k sobě takříkajíc pasují; snad v příští epizodě. Zatím je třeba zůstat ve střehu, neboť jeden kradmý výjev naznačuje, že už zase by se mohla propojit justice s podsvětím, což by slibnou detektivku pohřbilo.
A ještě jedno doporučení: v internetovém vysílání poběží Princip slasti v původním znění s titulky, které mu na rozdíl od dabingu mohou prospět. Neboť čeští herci mají zjevně problém vyslovit přirozeně hrubší výrazy otrlých mužů i žen zákona jako „do pr...e“ nebo „zas...aná práce“. Že by byli takoví stydlíni?
