Festival Ji.hlava zve i na jiné události. Na dokument Wima Wenderse o papeži Františkovi, na příběh poprvé vězněných Uzamčené světy, který poběží jako čtyřdílný seriál, na pohled do zákulisí prezidentské kampaně Michala Horáčka Máme navíc, na portrét surrealisty Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka, na Pasažéry líčící cesty chovanců dětského domova k samostatnosti.
Nicméně Poslední naděje Věry Bílé si může na jihlavském křtu před prosincovou televizní premiérou ověřit pravdivost úsloví, že nejlepší scénáře píše život sám. O vzestupu a pádu zpěvačky se psávalo, snímek Davida Vondráčka však pozoruje nejnovější vývoj - a ten se opravdu vymyslet nedá.
Po smrti manžela i syna, osamělá na ubytovně u štědrovečerních pohádek, žije někdejší hvězda ze sebelítosti a vzpomínek. Pak se zjeví nové světlo, nový hudební partner, který i se svou rodinou Věru Bílou prakticky adoptuje. Zase bývalá diva spřádá sny, plány a naděje, zase se poroučí. Ale jinak.
Bizarní balada má totiž dvojitý zvrat jako mistrovská detektivka. Nejprve je to muzikant, kdo si stěžuje jako mnozí před ním, že nositelka slavného jména nezná spolehlivost, zodpovědnost, disciplínu. Ale když jako příslib dalšího pokusu přijde Věra Bílá s omluvou, role se vymění - a je to šok nejen pro ni.
Jistě, festivaly se zaměřují hlavně na politické látky, nicméně Poslední naděje Věry Bílé má vedle teskné studie sebeklamu ještě jednu výhodu: zajímavou muziku. Navíc muziku podávanou v jejích sdělných podobách, kde i laik rozezná sdílenou radost z čistých tónů od chraptivého unaveného trápení.
