Na jedné straně přinesl Korunní princ, kterého natočil Karel Janák podle scénáře Petra Hudského, několik zábavných momentů. Včetně jazykových hříček typu „Brnění musí brnět“ a dvou sladce odpudivých zlosynů, Kryštofa Hádka coby zákeřného prince bažícího po bratrově trůnu a Josefa Abrháma v roli čaroděje, jenž nesnáší oslovení Dobrý muži.
Ale na druhé straně film hodně opisoval, počínaje zápletkou a konče prvky, z chudé pobočky Hollywoodu. Drak působil jako Šmak z Hobita včetně postupného zjevování: ač nebyl výjimečně k smíchu, duel s ním se odbyl. A turnaj od nápisů po roztleskávačky se zhlédl v Příběhu rytíře i ve Shrekovi.
Tradiční historka líčící boj o moc prostřednictvím čarovného elixíru zapomnění vyšla jednak z Jasněnky, jednak z teze, že blahoslavení chudí duchem a šťastný, kdo neví. Tudíž Patrik Děrgel čili kladný princ musel nést blažený výraz prosťáčka.
Sbor královských rodičů se tvářil utrápeně, princezna svatě, Pavel Kříž coby zlosynův lokaj šprýmovně a finále jako vždy nastavovali rytíři s kejklíři, tedy produkce letních hradů a zámků. Prostě vánoční archivy ČT mají jeden kus navíc.