PRVNÍ DOJMY: Film Po strništi bos skládá střípky paměti Zdeňka Svěráka

  • 55
Perfekcionista Jan Svěrák musel při první veřejné projekci své novinky Po strništi bos tiše trpět. Na nevalně ozvučeném náměstí, se záhyby na promítacím plátně a štěkotem psů v okolí to byla spíš informace než požitek. Ale zase s jedinečnou náladou, protože právě tady ve Slavonicích se film před rokem točil.
Reklama

Ostatně ani místním, z nichž mnozí v čele s báječnými dětmi si tu zahráli, neuškodí zajít si na film podruhé. Vědí už, že Po strništi bos má podobu skládanky útržků paměti, něžných, jímavých, zábavných i lehce strašidelných. A napodruhé se zpod jejich povrchu dá odvodit víc než jen nálada dětství.

Fotogalerie

Pravda je, že snímek nesleduje křivku střídající tůně s peřejemi. Plyne zvolna jako nenápadná říčka, z událostí válečného venkova si vyzobává drobné situace, jak je vnímá osmiletý školák, tedy budoucí scenárista Zdeněk Svěrák, přesazený k příbuzným z městského prostředí. Dospělí před ním veškeré temné spodní proudy tají, takže dávné křivdy a vztahové záhady musí postupně poodhalovat sám.

Poetika snímku se tedy pohybuje někde mezi Pány kluky a seriálem Bylo nás pět. Občas by divák rád obětoval zběžný bonmot, kdyby místo něj dostal vyhrocenější vypravěčský oblouk. Na leporelo se příjemně dívá, ale pokud se dlouho nese v jedné tónině, chybí mu silnější příběhová linka.

Na druhé straně je však snímek precizně natočený, malí hrdinové v něm vesměs přehrávají dospělé, nad obrazy se tají dech - dejte kameramanu Vladimíru Smutnému koně na sněhu, dokáže zázraky. A dětské hrdinské fantazie dýchají kouzlem dobrodružství jako z říše Stevena Spielberga.

Režisér Jan Svěrák nechal nahlédnout do zákulisí vzniku snímku:

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

55 příspěvků v diskusi

Reklama