Julieta představuje další variaci na Almodóvarovo věčné téma silných žen, respektive vztahů matek a dcer. Hrdinka odhaluje svou minulost v naději, že tak získá zpět dceru, která před lety beze slova odešla neznámo kam.
Dvojnásobné tajemství - co se stalo, než Julieta tragicky ovdověla, a proč poté zůstala i bez dítěte - odhaluje film jako rodinnou detektivku. Ovšem více melancholicky než zběsile a režisérův sklon k melodramatu tu vítězí nad zábavností.
To neznamená, že chybějí poutavé momenty. Výměnu hereček zařídil Almodóvar důvtipně v jediné situaci, kdy Julieta zestárne před očima. Čaruje nádhernými obrazy z nočního vlaku, kde se milostná vášeň pojí se silným mystériem smrti. A humor obstarává komisní hospodyně muže, který v dívce vidí vetřelce.
Nicméně živočišná radost sršící z jiných děl španělského mistra se tady tlumí. Julieta je spíše úvahou o křehkosti rodinných pout a o tom, že každé mlčení se vymstí, i když je vedeno sebeklamem ohleduplné rodičovské milosrdnosti.
