Z filmu Hurvínek a kouzelné muzeum | foto: Cinemart

PRVNÍ DOJMY: Na Hurvínka jedině do divadla, v kině je bezmocný

  • 49
Hrobové ticho sluší kostelům, ale na dětském představení zvěstuje pohromu. Promítal se film Hurvínek a kouzelné muzeum, vedle dospělých seděly v sále i děti - a neozval se jediný smích, výkřik, poznámka, otázka. Nic. To naznačuje, že je něco špatně.

Vlastně už sám nápad přenést divadelní loutky do trojrozměrné animace se vzpírá jejich podstatě. Lidé sice poprvé spatří Spejlba, Hurvínka, Máničku či Žeryka bez vodicích nití a drátků, ale také bez jejich osobitosti. Působí bezmocně a bezbarvě, jako jedny z mnoha zaměnitelných figurek, které se na plátně únavně honí.

Druhé úskalí se jmenuje příběh. Je totiž chudý a nepůvodní, což platí pro celou zápletku o zakletém Pánovi loutek i pro rozličné jednotlivosti. Tak například otylý zlý starosta, který chce zbořit muzeum loutek, jako by z oka vypadl padouchovi z jiné souběžné animované novinky našich kin, neméně otylému a neméně zlému starostovi z Velké oříškové loupeže 2, který chce pro změnu zrušit městský park, poslední útočiště zvířátek.

Do třetice Hurvínek spojuje světy nespojitelné, a to velmi hrubými švy. Třeba počítačové hry s pohádkovými kouzly, která tu zařizuje historický „ovladač“ posouvající souboj na vyšší a vyšší „level“. Nebo divadelní dialogy včetně tradičních obratů šmankote či taťuldo s bláznivou akcí pro akci opsanou z Noci v muzeu.

Oficiálně jde Hurvínek a kouzelné muzeum do kin až v poslední srpnový den, ale už o nadcházejícím víkendu absolvuje řadu předpremiér. Proto se hodí varování, že nedočkavý fanoušek zapálený pro národní tradici může utrpět trauma při srážce s česko-dánsko-německo-belgicko-ruským „produktem“.