Pro tuzemského diváka má Génius jeden bonus - může v něm objevovat zdejší scenérie i tváře, protože se natáčel u nás. Ale jinak se drží konfekční podoby typu „život a dílo velikána“, používá obehrané střídání časových rovin z mládí s érou, kdy s nástupem nacismu opouští Německo a vědě se věnuje okrajově.
Jako by i specializovaný kanál sázel na většinového diváka, zdržuje se více u politiky a soukromí. Začne akcí - dobovým atentátem, načež přidá fyzikův sex před tabulí s výpočty a jeho výstřední návrh společného soužití s milenkou i manželkou. To jsou udičky, jež spolu s Rushovým šarmem mají Génia prodat.
S návratem do studentských let, kdy ho hraje Johnny Flynn, se líčí obvyklý portrét nadaného rebela, jenž baží po vědění, nesnáší autority i memorování, trpí při tělocviku a vzdoruje otcově představě o dráze inženýra: „Budu se živit myšlením, nejde mi o peníze, chci odhalovat záhady.“ Nechybí ani první láska.
Nekonvenční muž se tedy v úvodní epizodě představuje v konvenčním až didaktickém balení, což podporují i zjednodušující klišé ve výkladu dějin, od podceňování Hitlera až po první projevy antisemitského fanatismu s uniformním komparzem. Jako by se Sheldon z Teorie velkého třesku přesadil do Českého století, vybaven houslemi, ale zbaven veškeré své jedinečnosti a zejména humoru.
Výprava je sice bohatší a pečlivější, ale vypravěčská metoda zcela tradiční - s výjimkou okamžiků, kdy k zobrazení Einsteinových abstraktních teorií využívá kamera trikových znaků představivosti, byť občas romantizovaných. Ovšem tak všední ilustrace encyklopedického hesla se mohl dopustit kterýkoli kanál.
