Čtu průměrně 5 knih za týden. Četba mě baví.

Čtení je poměrně zásadní pro rozvíjení schopnosti ovládat rodný jazyk. Z některých diskusí na facebooku začínám mít dojem, že přichází generace negramotů...

Díky mhd a čtečce čtu cca tři knihy do měsíce. Kolikrát přejedu...:-)

Někdo čte knihy, někdo se dívá na filmy, někdo poslouchá hudbu, někdo chodí do divadla, někdo zvládne všechno, jinýho nebaví ani jedno a radši si jde zaběhat. Každý by měl volný čas věnovat tomu, co ho baví a přináší mu uspokojení. Čtení knih se často zmiňuje jako něco, co by měl dělat každý, je to ale nesmysl. Jak píše paní Čížková níže, kniha není něco posvátného, "sacrum".

Celý život jsem hodně četla, vlastně má profese znalost literatury přímo vyžadovala, učila jsem češtinu (a angličtinu), pár let před důchodem jsem ovšem byla velmi unavená a na čtení jsem neměla ani pomyšlení. Zato teď v důchodu přečtu měsíčně čtyři až osm knih, podle toho, jak jsou "tlusté" a jak mě zaujmou, někdy dokážu pročíst doslova celé dny a vymýšlím obědy, které mi zaberou minimum času. Podle mne se žádný tablet ani čtečka nevyrovná poctivé papírové knize, ale to je věc osobních preferencí. Základ je asi opravdu v rodině, když jsme po smrti rodičů likvidovali jejich byt, mohli jsme se z obrovského množství knih zbláznit.

Také mám ráda papírové knihy, ale čtečka má jednu velkou výhodu - hmotnost. Ken Follett v kabelce už je pořádná váha.

Andy Warhol: "I don't read books. I just look at pictures."

Spoustu knih přečtu v papíru a další v elektronické podobě. Právě díky těm elektronickým mohu číst kdykoliv mám volnou chvilku i mimo domov.

už deset let jsem chtěla přečíst sérii námořních románů z napoleonských dob v originále. podařilo se mi to, až když jsem ji stáhla načerno z ruského serveru a nahrála ji na mobil. Můžu si pro čtení krást každou chvilku.

Dokud nebyl počítač a smartphone, tak jsem četl hodně. Teď čtu různé weby ať už zpravodajske a nebo zábavní.

nainstalujte si čtečku a hotovo. Knížka je super, ale mobil je pořád po ruce.

Přes dvacet let pracuji v branži, která tak či onak souvisí s knihami (prošla jsem za tu dobu různými jejími "podobory").

A jestli mi -- možná na první pohled paradoxně -- něco leze na nervy, tak je to neustálé řečnění o tom, jak lidé (speciálně děti) "nečtou". Lidé samozřejmě čtou stále, bez ohledu na to, jde-li o úředníky, dělníky či osoby pracující např. v uměleckých profesích. A oproti současným (i dřívějším) "lamentačním trendům" si (nejen) na základě svého profesního zaměření troufám tvrdit, že čtenářů spíše přibývá.

Jako malá jsem při návštěvách u svých kamarádů velmi vnímala, zda mají doma knihovničku -- a jaký je její obsah. Není to tak dávno (patřím k "Husákovým dětem"). Dobrá půlka mých spolužáků neměla doma vůbec žádnou knihovnu (a neměli ji ani jejich rodiče), max. pár kuchařek, technických příruček a pár pohádkových knížek -- všechno se vešlo na jednu poličku (obvykle -- nevím proč -- v kuchyni). Dnešní situace mi v tomto ohledu připadá lepší.

Vždy bude určitá skupina "nečtenářů", ale s tím se nedá mnoho dělat. A jakkoli jsem příznivcem literatury a jsem přesvědčena, že čtenářství rozvíjí intelekt i cit, nevidím na tom nic tragického. A především to vidím tak, že kniha není žádné "sacrum", nic posvátného. A že ten, kdo dítěti předkládá knihu coby jakýsi posvátný objekt, nutně spláče nad výdělkem (protože když vám někdo něco silou mocí vnucuje, získáte k tomu leda tak odpor).

Plus -- co se týče tvrzení, že ženy čtou více: ženy kupují více knih (to je statistický fakt známý každému nakladateli i knihkupci); ale často je kupují (zejména pokud jde o "non-fiction" literaturu) jako dárek pro muže.