Shodou okolností navíc právě tuto barokní operu před pár lety uvedla ve scénické podobě Státní opera Praha, ovšem spíše s nadšeneckým než profesionálním výsledkem.
Tím spíš lze doporučit nový snímek, který je navíc součástí zcela jedinečného edičně-nahrávacího projektu. Za spoluúčasti odborných italských institucí, především Národní univerzitní knihovny v Turíně, jež uchovává stovky Vivaldiho rukopisů, zpřístupňuje veřejnosti na zvukových nosičích a za spoluúčasti vynikajících umělců odkaz skladatele, který - přes úspěšně profanovaný opus Čtvero ročních období - stále zůstává v mnoha ohledech zahalen rouškou tajemství.
Za poslední tři roky vyšlo v edici šestnáct disků a dalších padesát je v plánu, z toho každý rok jedna operní nahrávka.
Právě ve Vivaldiho jevištních dílech je stále co objevovat, a třebaže na ně panují mezi odborníky různé názory, Orlando furioso je přehlídkou melodického bohatství a citové síly.
Děj, který vychází z dobově oblíbeného renesančního eposu Ludovika Ariosta Zuřivý Roland, je možné sledovat se všemi jeho milostnými zápletkami, hněvem hlavního hrdiny přerůstajícím do šílenství, čáry a kouzly, ale je ho také možno pominout a prostě se nechat unášet sledem velkých virtuózních árií a vzrušených recitativů.
V nich kromě Larmoreové, jež zpívá part čarodějky Alciny, exceluje ještě jeden zpěvák známý pražskému publiku: francouzský kontratenorista chlapecky jemného a vřelého hlasu Philippe Jaroussky, který byl hostem letošních Letních slavností staré hudby.
Hlavní úlohu rytíře Rolanda, určenou pro hluboký ženský alt, zpívá s velkou pěveckou kulturou Marie-Nicole Lemieuxová a také ostatní zpěváci disponují příjemnými a výborně zvládnutými hlasy.
Vitalitou kypící, stylově jistý, rytmicky výstižný doprovod obstarává Ensemble Matheus a jeho dirigent Jean-Christophe Spinosi. Barokní opulentnost, grácie a zjitřená emocionalita dostává volný průchod.
