Ovšem základ úspěchu tvoří chytrý scénář, jehož autor Bill Dubuque má za sebou už neméně inteligentní šarádu v Soudci. Jeho nový hrdina, od pohledu suchopárný účetní, navenek radí farmářům s odpisy daní, tajně však dělá „cifršpiona“ pro špičky zločinu. Když se o něj začne zajímat ministerstvo financí, jako krytí přijme legální zakázku firmy, jejíž účetní našla jistou nesrovnalost; muž odhalí, kam peníze mizely, leč začnou mizet i lidé a účetnickému tandemu jde o život.
V zásadě řadová historka o štvancích, kteří utíkají a přitom pátrají, kdo a proč je chce zabít, má však jednu zvláštnost: hrdina trpí Aspergerovým syndromem. Tedy autistickou poruchou spojující potíže v mezilidské komunikaci s nadprůměrným intelektem, v daném případě výjimečnými matematickými schopnostmi. A právě portrét autisty zabijáka tvoří zajímavější část Zúčtování než kriminální zápletka.
Režisér Gavin O’Connor buduje strukturu příběhu skoky v čase. Začne vpravdě tarantinovskou hromadou mrtvol, vrátí se k autistickému dítěti a jeho otci, jenž dal chlapci tvrdý armádní výcvik, a zase sklouzne do současnosti, kde konfrontuje projevy poruchy kdysi a nyní. Přesnost, preciznost, řád každého všedního úkonu včetně večeře, neklid při každém porušení pravidel, odtažitost vůči okolnímu světu, natož projevům důvěrnosti – to je Affleckova herecká výzbroj pro muže, jehož vesmír rozbije jedna upovídaná slečna s podobnou posedlostí čísly.
Účetnická hantýrka postav může sice laika unavit, na oplátku však dostane slušnou akci, suchý humor a řemeslně stupňovanou náladu ohrožení.
Jenže vztah ke geniálnímu počtáři si divák vypěstovat může, kdežto k brutálnímu cynikovi na výplatní listině podsvětí jen stěží, takže autista s pistolí znamená pouhé oživení žánru; nic víc. Byť Affleckovi mramorová tvář sluší.
