Zralost, hravost, dravost tří bratří

Bratři Ebenové, kteří tento týden vydávají album Já na tom dělám, nepracují na základě zákonů showbyznysu, ale podle chuti. Pauzy mezi jejich deskami jsou tak velké, že generace posluchačů mezitím stihne dospět nebo zestárnout. Kdo se narodil dejme tomu v roce 1970, mohl slyšet jejich první desku Malé písně do tmy coby čtrnáctiletý, album adventních písní jako dvacetiletý, titul Tichá domácnost slyšel v pětadvaceti a novinku Já na tom dělám poslouchá téměř v Kristových letech. Navíc je dost pravděpodobné, že tento fiktivní posluchač neviděl žádný koncert bratří Ebenů.

Kontinuitu skupiny udržuje hlavně skladatel a zpěvák Marek Eben, bývalý herec Studia Ypsilon a známý moderátor. Psal nové písně, zatímco starší bratr Kryštof, povoláním analytik-matematik, cvičil doma s dcerami na klavír. Ani nejmladší David neztrácel kontakt s hudbou díky svému souboru Schola Gregoriana Pragensis, který pěstuje gregoriánský chorál. Natočit desku nebyl pro bratry problém, zvláště když si pozvali do studia Nouzov členy kapely Etc... (ovšemže bez Vladimíra Mišíka) plus kontrabasistu Jaromíra Honzáka.

Díky této sestavě se v muzice sbíhá řada stylových proudů včetně folkrocku, jazzu nebo prvků klasické muziky. V dramatických písních Masky nebo Hotely se ebenovská hudba dostává na pomezí scénické hudby a songu, když hudebně ilustruje například hrůzy, jež čekají návštěvníka děsivě nefunkčního ostravského hotelu, ve kterém se zastavil čas. A v titulní skladbě Já na tom dělám směřuje všechna snaha k vykreslení nerváku, který si člověk způsobuje sám, když nestíhá odevzdat slíbenou práci.

Do Markových písní se často promítá jeho herectví, zvláště když texty popisují lidské role či typy, jichž album nabízí více než předchozí Tichá domácnost. Filmového milovníka střídá bohorovný Senectus, který je vždycky nad věcí, nebo buransky

Bratři Ebenové Já na tom dělám
1	Já na tom dělám
2	Nikdo to nebere
3	Hotely
4	Vidíš, vidíš
5	Masky
6	Na růžích ustláno
7	Senecte, pomoz
8	Sprostý chlap
9	Sonet 57
10	Trampská
11	Něva
12	Je to takové...
13	Sonet 66

hrubý chlap nazpívaný Jiřím Schmitzerem. Je zde Pražák nebo také tramp, jehož rituály Ebenové shazují s lehkým pobavením („sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel“). Tyto písňové postavy zpěvák Marek Eben nepřehrává, soustředí se hlavně na detail nebo slogan, kterým zvýrazní určitou povahu. Například v písni o Pražákovi si pohrává s pražskou výslovností („je to takovéé pěknéé a poklesléé“).

Ebenové si tradičně drží solidní úroveň textových i hudebních gagů. Navíc kultivovaný humor je pro ně bytostným úhlem pohledu, který vyvažují smutnými písněmi Nikdo to tu nebere, milostnou baladou Vidíš, vidíš v křehkém podání hostující Ivy Bittové nebo Markovou osobní zpovědí Na růžích ustláno, ve které se zpívá i o závisti.

Ze dvou shakespearovských sonetů, které bratři Ebenové na desce zhudebnili, je lepší ten závěrečný a nejchmurnější, označený „dábelským“ číslem 66. Kapela, rozšířená o sbor ze skupiny Schola Gregoriana Pragensis, jej v závěru prosvěcuje nadějí, která má hodně společného s láskou i vírou. Je to velmi povzbudivá tečka za deskou Já na tom dělám, která potvrzuje zralost i všestrannou hravost bratří Ebenů.

Obal alba Já na tom dělám bratří Ebenů.

Bratři Ebenové.