Příběh je z nejprostších: spásu zadluženému divadlu koalího dědice má přinést pěvecká soutěž nových talentů. Ale byť velkolepý plán včetně snové výhry ztroskotá, nakonec se zpívá jen tak, pro radost. A jak!
Ač to zní příšerně banálně, ve zvířecím světě působí variace na Supestar ještě bizarněji, přitom zábavněji, laskavěji a důvěrněji. Na jedné straně film inscenuje věrné prvky podobných soutěží v hravé zkratce včetně medailonků, konkurzů či tréninků, na straně druhé vlídně ironizuje nablýskanou šmíru kdysi slavné scény, která už drží pohromadě jen silou vůle, nostalgie a kutilských záchranných lan.
Animovaný debut režiséra Gartha Jenningse, tvůrce Stopařova průvodce po galaxii, navíc diváky zásobuje kaskádou vtipných narážek od znaků společnosti DreamWorks – sám film vznikl v dílně Mimoňů, firmě Illumination Entertainment – až po neodbytnou pištivou partičku zjevně odkazující k sérii Alvin a Chipmunkové.
Kouzelnou kapitolu tvoří rockeři, kteří se dílem rozcházejí, dílem přezíravě povznášejí nad komerční svět popu. Jednu z příslušnic tvrdé party nejen nazpívala, ale i namluvila Ewa Farna a vůbec ne špatně.
Samozřejmě pro děti se nabízí spousta pádů, honiček a jiných ztřeštěných katastrof, ale naštěstí chybí obvyklý průvodní jev pohádek z živočišné říše, totiž prvoplánově útočná a protivně vlezlá roztomilost – jako by v režii britského rodáka zasáhla ostrovní uměřenost.
Jistě, některé postavičky jsou ryze osobité, některé spíše typizované a jiné pouze vděčné. Ale když začnou zpívat, počínaje Cohenovým Hallelujah a konče Sinatrovým My Way, i dospělý zapomene, že sedí v kině, přestane se rozumově bránit a začne si zpívat taky.
Což se zrovna o svátcích hodí. Protože rodinný snímek Zpívej je nakažlivě pozitivní, aniž by se musel stydět za způsob, jímž si diváckou sounáležitost vybojoval.