Staronový příběh, v němž další postavy vytvoří také neherci, vzniká podle Dražanova stejnojmenného díla z roku 1982.
„Režisér je můj soused z Černošic, spolu jsme bojovali proti stavbě silnice a za ten odboj mi dal roli,“ žertuje Dušek. Svou postavu charakterizuje jako mesiášské ztělesnění pýchy a arogance: „Vše řídí, a když se to nepovede, vynadá jiným.“
První, tehdy černobílá Jarmareční bouda vyhrávala ceny na festivalech nezávislého filmu včetně Brněnské šestnáctky, poté ji však režim zakázal, takže se hrála jen v klubech a zahraničí.
„Protože jsme přesvědčeni, že poselství snímku je nadčasové, rozhodli jsme se jej natočit znovu - s upraveným scénářem, na barevný filmový formát a s optimističtějším vyzněním - ovšem jen o jedinou větu,“ slibuje režisér. Důraz chce spolu s kameramanem Divišem Markem klást především na výtvarnou stránku, zvuk a hudbu.
Obsah Jarmareční boudy, která by se k divákům měla dostat v roce 2009, nazývá Dražan věrným podobenstvím světa kolem nás. „Vypráví o lidské pýše, krutosti a nesnášenlivosti. Významnou roli hraje výběr hereckých typů připomínající Felliniho filmy,“ říká režisér. A Dušek reaguje: „Já a felliniovský hrdina? Nikdy jsem si nepřipadal jinak!“
