Na stole mezi námi leželo čerstvé album Eternal Seekers, na němž se zpěvačka představuje v úplně jiné podobě – jako něžně výrazový hlas po boku Clarinet Factory (alias Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a Petr "Pepino" Valášek) a skladatelky a klavíristky Beaty Hlavenkové. "Člověk jde muzikantským životem a na cestě potkává inspirativní bytosti," vysvětlovala setkání, díky němuž vznikla jedna z nejlepších českých desek tohoto roku.
Jak jste se s Clarinet Factory a Beatou Hlavenkovou seznámila?
S Clarinet Factory se znám už tři nebo čtyři roky, kdy mě oslovili, abych s nimi vystupovala na jejich každoročním koncertě v Něčínském lomu. Potkali jsme se kvůli tomu někde v hospodě a opili se společně tak, že jsme si druhý den už nezavolali. Bylo to do loňského května ojedinělé setkání, kde byl ovšem jasný oboustranný zájem. Dohromady nás dal právě vloni pražský festival Out Of Home, kde jsme se spojili ve výjimečném vystoupení, a to se mi vyloženě zakouslo pod kůži. S Beatou Hlavenkovou spolupracuji už tři roky, je to velmi citlivá skladatelka, která dokáže vést vstřícně, pevně a efektivně.
čirou krásu netřeba pitvatČtěte recenzi iDNES.cz Setkání tří zástupců rozdílných hudebních světů, zpěvačky Lenky Dusilové, pianistky Beaty Hlavenkové a kvarteta Clarinet Factory nese název Eternal Seekers a je evidentní, že bude jednou z největších událostí domácího hudebního podzimu. |
Křištálová lupa Kdy se objevil nápad natočit společnou desku?
Loni v květnu na festivalu Out Of Home jsme si s klarinety řekli, že bychom se mohli nějak propojit, moc jsem chtěla s nimi pracovat. A když jsem se pak na podzim vracela po turné z Ameriky, toužila jsem udělat nějakou delikátní a éteričtější hudbu a zapojit do toho i Beatu Hlavenkovou, která je takový intelektuální motor a systematik. Takže jsem všechny osobně oslovila a všichni souhlasili. Ta deska nakonec vlastně vznikla strašně rychle, což bylo úplně vzácné a nečekané. Všechny předchozí projekty jsem připravovala mnohem déle.
Čím to bylo?
Tohle album bylo přímočaře promyšlené, každý krok jsme plánovali do detailů. A asi pomohlo i to, že s Beatou se už docela dobře známe. Potkaly jsme se někdy v roce 2004, kdy jsem reinkarnovala svou kapelu pro projekt Mezi světy. V té době se věci kolem mne zásadně změnily, lidé z mého starého světa šli trochu někam jinam a já oslovila kolegy z jazzové scény. Chtěla jsem mít piano v kapele a z Beaty jsem dodnes fascinovaná, takže výběr byl jasný.
LENKA DUSILOVÁ - HOLKA MAGOR
Od svých rockerských začátků jste ušla hodně dlouhou cestu.
To je pravda. Hrozně ráda okukuju nové lidi a nová území. Někdy je to trochu riskantní, ale tahle změna přišla tak nějak logicky sama. Drsná rockerka nejsem už léta. Věřím ale, že divokost a hudba Sluníčka, kdy jsem s nimi jako mládě zpívala, byly kdysi pro mnoho lidí na koncertech docela šokující. Byla jsem asi hodně bizarní mladá dáma, ale k tomu období to patřilo. Já se necítím v tomhle čase na věci, které se dělají v tlaku a velkém hluku. Když chci, aby tam byl cit a abych se dostala lidem do srdce, musím si projít všema vlastníma vrstvama a dostat se až k těm nejtišším a nejjemnějším. Mě ale pořád baví se pohybovat ve všech těch rovinách tam a zpět. Chtěla jsem celé album věnovat nenarozeným. Podle mě se tady vznášejí kolem nás v éteru a komíhají se tady. Necítila jsem se silná k psaní textů na hudbu mířenou k tomuto tématu, nejsem básník. Proto jsem ráda přijala nápad Beaty spojit se s Bogdanem Trojakem, který nakonec napsal slova na dvě třetiny alba a už na hotovou hudbu, což taky předtím nikdy nedělal. Oboustranná výzva.
Který z textů nejlépe zapadl do vaší osobnosti?
Asi nejhlouběji se mě dotýkají Louče, které jsem sama napsala. Myslím, že je v nich celý můj stín, který si nesu.
LoučeLenka Dusilová
Ta místa jsou tichá - ty pod zemí spíš.
Všude tě hledám - ve tvarech svých, |
Ve světlech tančím - nahá jak stín.
Na starých fotkách - cítit tvůj stín,Na desce je i zhudebněná báseň Františka Halase Ohně. Vaše oblíbená?
Zhudebňovala jsem ráda jako malé dítě básničky. Opičila jsem se po starším bratrovi, který byl mým vzorem. Vlastně na každé desce jsem nějakou starou zhudebněnou báseň oprášila. Tentokrát jsem vybrala Halasovy Ohně, které mi vytanuly na mysli právě k tomu tématu nenarozených bytostí. Halasova nostalgie starce, který rekapituluje svůj život a vrací se do dětství, k tomu krásně sedí.
Název překládáte volně jako Věční hledači.
Ano, jsem věčný hledač. Hodí se to jak k mojí osobě, tak i na tyto tři různé hudební naturely a světy, které se na tomhle albu propojily. Jsme asi na začátku, teď budeme hledat cestu k lidem. První koncert budeme mít v kostele svaté Anny 21. a 22. října a pak začneme hledat podporu a další důstojná místa na koncerty.
