Malíř pocházel z Jizerských hor, kde jeho rodina, jak připomíná první sál expozice, vlastnila několik sklářských hutí. Prosperita rodinného sklářského impéria mu umožnila studovat malířství a strávit celkem dvanáct let na cestách v cizině.
V letech 1852 až 1854 pobýval na pražské Akademii u romantického krajináře Maxmiliana Haushofera, který vedl své studenty k citovému vztahu k přírodě. Ke konci desetiletí se přemístil do Düsseldorfu, kde značně zdokonalil technickou stránku své malby, jak dokládají například dvě vzájemně si podobná plátna s nízko posazeným horizontem nazvaná Krajina se snopy a Krajina s hořícím hradem a jezdci.
Co přinesly cesty
Cesta na jih patřila v 19. století k povinnosti téměř každého umělce. Riedel navštívil Itálii poprvé v létě roku 1861. Do popředí jeho zájmů se zde dostaly antické památky v Římě, Campagni, Paestu a Taormině.
Důležitá byla také proměna jeho malířského výrazu. Ostré jižní světlo nebývale rozsvítilo jeho obrazy, barevná paleta se rozšířila o jasné tóny a hranice světla a stínu se ještě více vyostřila.
K nejzásadnější proměně malířova výtvarného projevu však došlo až ve Francii, kde pobýval v šedesátých letech. Setkal se zde s díly barbizonských malířů, především s krajinami Corotovými a Daubignyho, jež jej podnítily k novému uvolněnému rukopisu a reálnému uchopení krajiny.
Z intimní krajiny
Na počátku jeho francouzského pobytu vznikla série vřesovišť, tůní a rašelinišť, která má již všechny vlastnosti takzvané intimní krajiny a náleží k jednomu z vrcholů výstavy.
Za pozornost dále stojí drobnější práce s postavami venkovanů, jak je vidíme například na obrazu Ženci v obilí, jež jsou znázorněny mistrnou malířskou zkratkou. Návštěva Bretaně jej pak podnítila k zachycení málo přístupných skalnatých pobřeží a bouřlivých vln, dokladem může být třeba silně expresivní plátno Mořský příboj.
Na konci šedesátých let Riedel uskutečnil svou druhou cestu do Itálie, probíhající však téměř ve stopách té první. Přivezl si odtud soubor olejových studií a kreseb, podle kterých pak v Čechách pracoval na definitivních verzích některých svých obrazů.
Tato umělcova pozdní fáze tvorby, poznamenaná především jeho těžkou nemocí, však ztrácí dřívější výrazový potenciál a působí i na dnešního diváka těžkopádným dojmem. Wilhelm Riedel byl donedávna zapomenutým umělcem českého realismu 19. století.
Současná výstava se jej proto snaží přiřadit k významné generaci malířů, k níž náležel kupříkladu Karel Purkyně, Soběslav Pinkas či Viktor Barvitius. Český Němec Wilhelm Riedel zde však není žádným outsiderem.
Wilhelm Riedel
Palác Kinských, Staroměstské náměstí 12, Praha 1, kurátorka Šárka Leubnerová. Výstava trvá do 31. srpna
Hodnocení MF DNES: 80%
