Kdo někdy slyšel o pracích 41letého katalánského režiséra Calixta Bieita, však ví, že to je jen velmi mírné označení toho, co se v jeho inscenacích odehrává.
Tento novodobý fantom opery šokuje svými temnými vizemi, plnými krve, násilí, znásilňování, mučení a masakrů. Už samy popisy inscenace Trubadúra, jimiž hýřily recenze v německém tisku, chtějí silný žaludek.
Bieito přesunul děj ze středověkých hradů do opuštěné továrny. Místo šlechticů a romantických cikánů vystupuje v opeře lumpenproletariát a kriminálníci.
Hlavní postava, Leonora, je prostitutka závislá na barbiturátech, její milenec, trubadúr Manrico, připomíná Elvise Presleyho, a šílenství staré cikánky Azuceny se na jevišti demonstruje tak, že stařena, už tak pokrytá krví, se ještě navíc potírá exkrementy.
Její mrtvolu pak pomočí příslušníci zdivočelé soldatesky. Přehlídka hororových obrazů zahrnuje mimo jiné i mučení elektrošoky do mužských genitálií.
Bieito už vyvolal řadu skandálů: před časem se v Londýně divákům v první scéně Verdiho opery Maškarní ples naskytl pohled na skupinu mužů, kteří se staženými kalhotami seděli na záchodových mísách.
Bieito nicméně tvrdí, že svou inspiraci hledá ve filmech Buňuela, Kurosawy a dalších tvůrců či v Goyových obrazech. Pro jeho život byl zjevně klíčovým zážitkem pobyt u jezuitů v Barceloně, kam byl ve čtrnácti poslán na výchovu.
Jezuité mu sice vtiskli hluboké kulturní povědomí, ale také na něm uplatňovali tvrdé výchovné metody včetně fyzických trestů. Bieito začínal s činohrou a přes španělské operety-zarzuely se dostal k opeře. Jeho spolupráce s Edinburským festivalem se datuje od roku 1997, velký úspěch tam měl například s Calderónovou hrou Život je sen.
Zatímco jedni považují Bieitovy inscenace za nemilosrdně výstižný obraz dnešního světa, druzí režiséra chápou jako bezbřehého exhibicionistu, jenž si libuje v doslovných výkladech chatrných operních libret a jehož krvavé orgie namísto do morálního apelu ústí do nudy.
Nabídky z divadel však neustávají. Ostatně i ředitel Edinburského festivalu Brian McMaster se za Bieita postavil. "Někteří lidé mohou být odrazeni, ale v opeře je přece násilí," vyslovil se na stránkách britského tisku. Obchodním úspěchem si může být jist: Edinburské představení Trubadúra už je dlouhou dobu beznadějně vyprodáno.
