"Globalizace má i své pozitivní stránky. Potkávání kultur je jako potkávání lidí," říká zpěvačka.
Album Harem je úplně odlišné od všeho, co jste vydala předtím. Proč takový skok ze světa, kde se kříží klasika s popem, k pokusu o fúzi evropské kultury s muslimskou?
Zvnějšku se to může zdát jako skok, pro mě je to spíš cesta ke kořenům. Moje rodina z matčiny strany pochází z Indie a doma se vedle klasiky vždycky hrála indická a arabská hudba. Vyrůstala jsem ve světě jak z Pohádek tisíce a jedné noci.
Ale proč právě teď?
Ono to není úplně právě teď. Na desce jsem pracovala tři roky. To, co jsem dělala předtím v roli muzikálové divy, se mi zdálo už vyčerpané. Hledala jsem, kudy dál, a moje dětství, v němž se tak silně mísil Západ s Východem, mě inspirovalo.
Tři roky? Není to příliš dlouho?
Ale vůbec ne. Určité věci ve vás musí dozrát, to neovlivníte. Nahrávání přijde až na konec a zdaleka nezabere tolik času. Ale předtím jsem musela najít přesné vyvážení mezi jednotlivými hudebními světy. To je tak mnohorozměrné, že ho nemůžete slovy vyjádřit nebo popsat. To je jen a jen pocit, který máte v srdci.
Možná občas slyšíte námitku, že Harem příliš těží ze zvýšeného zájmu o arabskou kulturu, která souvisí s děním v Iráku. Chápu, že jste desku začala připravovat dávno před iráckým konfliktem, ale když spolu se zpěvákem Karimem Al Kadirem zpíváte, že válka skončila, dá se to přinejmenším označit za aktuální?
Ale ta písnička je o lásce, vůbec ne o válce!
Není jediná. Proč je na desce také skladba What a Wonderful World, která je přece ve slavné Armstrongově verzi spojována s vietnamskou válkou?
To je pravda, není snad jediný film o Vietnamu, kde by se neobjevila. Není to úmyslné, opravdu jde jen a jen o shodu okolností. Jistěže nějaké podvědomé pocity nebo vazby nemůžete nikdy vyloučit. To ani nejde, tak hluboko do sebe nedohlédnete. Ale v žádném případě nejde o úmysl. Vždyť ty písně vznikaly ve studiu dávno před iráckou válkou. Víte, já, můj producent Frank Peterson i Jaz Coleman, který pro mě většinu skladeb aranžoval, my jsme prostě umělci, kteří nějakým způsobem vnímají tenhle svět. Nechci mluvit o nějakých vizích, ale cítíme, že se život na Zemi nějakým způsobem mění. My to neumíme, ale ani nechceme nějak exaktně popsat. Jen ten pocit, že se něco děje, zkoušíme prostřednictvím naší desky zachytit.
 Na galavečeru živě vystoupila Sarah Brightman. |
 Sarah Brightmanová zvedá ruce. |
 Sarah Brightmanová poslouchá dotazy novinářů. |
