Ondřej Hejma

Ondřej Hejma - Ondřej Hejma - festival Benátská noc, Malá Skála u Turnova (30. července 2005) | foto: Roman Čejka, MF DNES

Žlutý pes stále bez protézy

  • 3
Žlutému psu už je nějakých třicet let. Nemusel by být nutně bezzubý, jak se jevil na posledních albech. Bohužel, ani na novinku Rok psa si spolehlivou protézu pořídit nedokázal.

O časech, kdy Žlutý pes jednoznačně kraloval českému bluesrocku, se vyprávějí legendy. Pamětníci těch starých časů ještě nevymřeli. A už vůbec nestačili zesenilnět ti, kteří stihli kapelu v nápřahu na začátku devadesátých let, kdy zdobila nejeden festival.

Jenomže doba je jiná a někdejší hvězdy líhně pražské Hanspaulky, které se většinou díky jednomu, dvěma hitům vyhouply k všeobecné popularitě, skončily každá jinde.

Zatímco se třeba Ivan Hlas (mimochodem spoluzakladatel Žlutého psa) moudře stáhl zpět do klubů, kde si snad s nejlépe obsazenou kapelou své kariéry udržuje laťku rockového písničkáře, Yo Yo Band se ztratil kdesi na cestě mezi lacinými estrádami a podnikatelskými večírky.

Žlutý pes se sice stále jaksi drží v obecném povědomí, pohříchu však zejména díky mimokapelním aktivitám svého frontmana Ondřeje Hejmy v rozporuplných televizních pořadech či na stránkách tisku.

I ostatní členové Žlutého psa mají své „bokovky“, ze kterých se pravděpodobně za poslední léta staly hlavní úvazky a na pozici vedlejšáku (zatím – zatím! – zřejmě slušně placeného) se dostala kdysi „rodná“ kapela.

Že byl Rok psa napsán a natočen bez jakéhokoli zápalu a zájmu je základním dojmem z jeho poslechu. Je evidentní, že se jelo „na první dobrou“, bez tzv. odpadků, bez citelnější snahy neředit již dříve řečené.

Je to patrné jak z hudby, tak – kupodivu – z Hejmových textů. Základní tvůrčí metodou byla recyklace, někde více, někde méně nápadná.

Pokusy o „novou Sametovou“ (k níž se přímo odkazuje více textů, než je zdrávo) a „novou Náruživou“ (na níž upomínají rádoby ostřejší kousky, zahrané ovšem většinou bez potřebné šťávy, jež by přebila skladebnou jednoduchost) zavánějí parodií sebe sama. A to si kdysi dobrá značka Žlutého psa nezaslouží.

Je možné, ba dokonce pravděpodobné, že pokud se Žlutý pes zjeví na některých letních festivalech, bude jeho vystoupení dobrá zábava, ale hlavně díky starým hitům. Kapely v pozici Žlutého psa ostatně nová alba kvůli výraznější změně koncertního repertoáru až na výjimky netočí. Ale proč to tedy dělají?

Žlutý pes - Rok psa
Sony BMG

Hodnocení iDNES: