"Politicky nekorektní" klauni z italské skupiny Tony Clifton Cirkus by se dali definovat jako divadelní jackass, kteří na jevišti předvádějí co nejpotrhlejší nápady a nešetří ani publikum: do prvních řad klidně naházejí plato vajíček a na závěr někomu z publika vrhnou do tváře dort z pěny na holení.
Extrémní klauni s velmi drsným způsobem humoru, kteří na hradeckém festivalu dvakrát s velkým úspěchem bavili obecenstvo, říkají: "Pouze si hrajeme jako děti, když nejsou pod dozorem dospělých."
Zatímco italské matky prý Tony Clifton Circus nenávidí, děti jejich "destruktivní" a hlučná představení milují.
Někteří v jejich kusech Panneka Hulla a Rubbish Rabbit spatřují obraz našeho stále zběsilejšího násilného světa, Nicola Danesi de Luca však za skupinu říká: "Věci, které děláme, jsou iracionální a není v nich žádné poselství. Publikum ho tam sice často vidí, ale tím se my jen bavíme. Náš svět je založený na tom, že stále luštíme nějaká poslání, že stále něco interpretujeme. Když pak uděláte něco naprosto iracionálního, zdá se, že je to experimentální divadlo s velkým významem. A ve skutečnosti je to podfuk."
Oba protagonisté, doplnění kytaristou, přitom začínali v klasickém divadle pro děti, kde se však příšerně nudili. Nejvíc je prý otravovali dospělí v publiku.
"V Itálii se dospělí smějí banálním věcem a jsou strašně líní. Když však vidí něco podivného, jejich zvědavost roste. Zaujmout je můžete výhradně šokem. Dětská představení zase musí být naprosto korektní. Italské děti jsou neustále pod dozorem matek, které šílí, když potomek poodejde na pět metrů. A přitom doma se děti dívají na nejdrastičtější animované seriály. Děti nerozlišují špatné a dobré, ale nudné a zábavné. Traduje se, že klaun musí najít dítě v sobě. Když jsme pátrali po našich dětských já, našli jsme děti, které jsou tak trochu zlé," dodává Danesi da Luca.
