Nahráváte pod tlakem?
Koller: Pokud nemám termín, nejsem schopen nic dodělat. A když pak slyším desku krátce poté, co jsme ji dokončili, říkám si, že je to hrůza. Později už mi to tak nepřipadá.
Na albu Slunečnice jste k písni Karibi přizvali Ivana Mládk a? Proč právě jeho?
Dvořák: To vzniklo z potřeby té písničky. Zdálo se nám, by pro něho byla jako ušitá. Teprve pak jsme Mládkovi zavolali.
Rozpětí hostů je široké, sahá až k elektronikovi Janu P. Muchowovi. Máte potřebu vytvářet nějaké společenství Lucie?
Dvořák: Naše kapela se nikdy nezabývala nějakou vyhraněností nebo škatulkováním. Co se nám líbí, uchopíme.
Který styl nebo typ muziky vás naposledy nejvíc bavil?
Koller: Písničku Hvězda jsme udělali s Létajícím kobercem. To je šamanská akustická skupina. Přitahoval mě její způsob práce. Rytmus je stále stejný, zasmyčkovaný, jako když hrají počítače. Člověk se k takové muzice dostává přes nějaký pocit, ne od harmonie nebo melodie.
Dvořák: Byli jsme dvakrát v Kostarice a nasáli latinskoamerickou atmosféru. Když spustí mariači a holky začnou kroutit prdelkama, je to neskutečný odvaz. Živočišná a spontánní atmosféra mě tam dostala.
Proč vlastně nová deska nese název Slunečnice?
Koller: Vzali jsme ho z písničky Slunečnice, protože ta je pozitivní. Když můžete ukázat lepší tvář světa, je to skvělé. Lidi tady nejsou spokojenější než před pěti lety. Je jasné, že za to může naše politická reprezentace.
Nelitujete dneska svého loňského vystoupení k výzvě Děkujeme, odejděte!, kdy jste hráli na Václavském náměstí?
Koller: Takové shromáždění by mělo být každý týden.
Dvořák: Děkujeme, odejděte! bylo řečeno velmi slušně.
Kodym: Jenže lidi, kteří jsou čistší, se nechtěli zahazovat vstupem do politiky. To považuji za chybu. Pak v politice zůstane jen špína a bláto.
Dvořák: Podle průzkumů byl průměrný věk voličů nad čtyřicet let. Lidi si teprve zvykají na kapitalismus, někteří mají dvě zaměstnání. Přitom si neuvědomují, že se to může zvrtnout, třeba jako na Ústecku. Každý by se měl alespoň trochu zajímat, co se kolem nás děje a vyjádřit svoje názory ve volbách. Jinak nám to rudí důchodci ještě ukážou.
Koncertovali jste v USA. Jak na vás působili krajané v Chicagu?
Kodym: Zdálo se mi, že skončil koncert někde v litvínovském kulturáku a šli jsme si s fanoušky popovídat do hospody.
Koller: Ovšem začínali jsme písničkou Oheň, kde zpívám: "Už se nechcem nikdy vracet, tam kde nám bylo mizerně." Lidem najednou klesly čelisti - oni stále uvažují o návratu. Kdy a za jakých okolností se vrátí domů. Najednou jsem viděl, že mají v očích slzy. Přitom jsme jim hráli písničku, kterou cítíme úplně jinak. Nečekal jsem, že z ní může být krajanský motiv. No a pak to bylo skvělé až do konce.
Už jste se sjednotili v názorech na Českého slavíka?
Koller: Myslel jsem si, že bych tam měl jít, když nám lidi dali tolik hlasů, ale teď už bych tam asi nešel.
Dvořák: Díval jsem se na televizi. Tak příšernou dramaturgii jsem nikde neviděl kromě pořadů podobného ražení před rokem 1989. Jestli ta cena chce získat nějakou prestiž, musí se zlepšit. Systém ankety mi připadá v pořádku. Divácká volba vždycky o něčem hovoří a je spravedlivá.
Kodym: Je to naše generační předpojatost. Kdybychom měli úspěchy v sedmdesátých letech, možná bychom získali jiný vztah ke Slavíku. Totéž by se stalo, kdybychom byli slavní za protektorátu nebo v padesátých letech.
Koller: Možná naše vztahy k podobným anketám vyřeší dvojníci Tomáš Hanák, Milan Šteindler nebo Petr Čtvrtníček, kteří nás budou při podobných akcích zastupovat.
Máte studio, organizujete si tu rné. Už jste firma a instituce?
Koller: Od začátku nám šlo o nezávislost. Každý měl určitou část odpovědnosti. Jeden domlouval koncerty, jiný nosil plakáty na poštu. Pak jsme si řekli: budeme dělat velké koncerty. Chtěli bychom si sice zahrát stokrát za rok, ale jsme malá země, tak to bohužel nejde. Budeme hrát desetkrát za rok, ale připravíme si koncerty podle sebe. Možná jsme dali najevo, že česká kapela může takové koncerty udělat.
Dvořák: To je závislost na nezávislosti. Všechno vymýšlíme sami, a když se nám nedaří, je to jen na nás. Člověk se na to nemůže vykašlat, přijít jednou za rok do studia a odehrát šestkrát za rok koncert. Je to kontinuální práce.
Jak velkou část výdělku musíte investovat do společných aktivit?
Dvořák: Únosné maximum. Abychom měli třeba lepší zvuk, světla a pořádné pódium.
Když nenatáčí desku Wanastowi vjecy, tedy Kodym a P.B.Ch., pracuje na ní Lucie a naopak. S koncerty je to podobné. Dokážete už vůbec oddělit osobní život od práce?
Koller: Já s tím mám problémy. Když jsme dodělali desku Slunečnice, byl jsem frustrovaný, že nemám co dělat. Strašně se mi chtělo jít do studia. Najednou jsem se musel zastavit, uvolnit se a říci si, že už jsem práci dodělal. Můžu se starat o cokoliv, o složenky, koníčky a tak dále... Máme svůj pracovní rytmus. Když natáčíme, jsme ve studiu osm hodin denně, už léta držíme volné víkendy.
Dvořák: Jak dlouho že máme volné víkendy? Léta?
Koller: Dva roky. V sobotu se dělá jenom někdy a v neděli vůbec.
Zlí jazykové tvrdí, že jakmile jste začali víc pracovat a přestali pořádat večírky, už s vámi není taková zábava.
Dvořák: Zlí jazykové mají smůlu, že se na naše večírky nedostanou. V tom se, myslím, od nikoho nelišíme.
Kodym: Spousta zlých jazyků není členy naší skupiny. Když se podívám do svého telefonního zápisníku, zjišťuji, že mám asi 760 známých. Většinou nezvu úplně všechny.
A mění se váš životní styl?
Koller: Určitě. Uklidnil jsem se a jsem rád, že pubertální stavy pomalu odcházejí.
Ještě děláte muziku k reklamám?
Koller: Spíš ne.
Dvořák: Kdyby někdo přišel s geniálním nápadem nebo fórem, rád se toho zúčastním. Reklama může být umělecké dílo.
Kodym: Mně připadá příšerné dělat hudbu do reklamy. Nikdy jsem to nezkoušel. Člověk má od Boha, přírody nebo od svého osudu nějaké nadání. A reklama na podvědomé úrovni žene lidi do slepé uličky špatného systému. Reklama hypnotizuje národy, až jsou úplně zblblé a opouštějí své tradice.
Režisér Jan Švankmajer řekl, že tvorbu reklamy považuje za zradu uměleckého řemesla. Je to prý stejné, jako když dříve umělci posluhovali bolševikovi.
Kodym: Souhlasím!
Dvořák: Existují reklamy na blbosti a reklamy s opodstatněním. Svět takový je a dobrá nebo špatná reklama ho nezmění.
Kodym: V dnešní době každá reklama přesahuje rámec informací. Dokonce by se to dalo označit za černou magii, nějaký princip sugesce nebo hypnózy. Reklama s lidmi dělá věci, o kterých sami nevědí. Připadá mi šílené, když si velké společnosti koupí umělecky nadané lidi, kteří pro ně pracují. A firmy s národy zacházejí jako s ovcemi.
Dvořák: Reklama je nezbytná. Bez ní by na naše turné nemohlo přijít přes sto tisíc lidí, protože by o něm nikdo nevěděl.
Kodym: Já bych oponoval. Bez informace o našem vystoupení by lidi nemohli přijít. Reklama, která funguje v 90 procentech případů v televizi, se naší skupiny netýká.
Stojí ještě před vámi nějaká výzva, když jste v Česku skoro všeho dosáhli?
Koller: Ta přichází s písničkami a stále se opakuje. Když se muzika podaří a lidi na ni zaberou, je to tak silný pocit radosti, že chci, aby se opakoval. To je ta naše stálá výzva.
Koller: Pokud nemám termín, nejsem schopen nic dodělat. A když pak slyším desku krátce poté, co jsme ji dokončili, říkám si, že je to hrůza. Později už mi to tak nepřipadá.
Na albu Slunečnice jste k písni Karibi přizvali Ivana Mládk a? Proč právě jeho?
Dvořák: To vzniklo z potřeby té písničky. Zdálo se nám, by pro něho byla jako ušitá. Teprve pak jsme Mládkovi zavolali.
Rozpětí hostů je široké, sahá až k elektronikovi Janu P. Muchowovi. Máte potřebu vytvářet nějaké společenství Lucie?
Dvořák: Naše kapela se nikdy nezabývala nějakou vyhraněností nebo škatulkováním. Co se nám líbí, uchopíme.
Který styl nebo typ muziky vás naposledy nejvíc bavil?
Koller: Písničku Hvězda jsme udělali s Létajícím kobercem. To je šamanská akustická skupina. Přitahoval mě její způsob práce. Rytmus je stále stejný, zasmyčkovaný, jako když hrají počítače. Člověk se k takové muzice dostává přes nějaký pocit, ne od harmonie nebo melodie.
Dvořák: Byli jsme dvakrát v Kostarice a nasáli latinskoamerickou atmosféru. Když spustí mariači a holky začnou kroutit prdelkama, je to neskutečný odvaz. Živočišná a spontánní atmosféra mě tam dostala.
Proč vlastně nová deska nese název Slunečnice?
Koller: Vzali jsme ho z písničky Slunečnice, protože ta je pozitivní. Když můžete ukázat lepší tvář světa, je to skvělé. Lidi tady nejsou spokojenější než před pěti lety. Je jasné, že za to může naše politická reprezentace.
Nelitujete dneska svého loňského vystoupení k výzvě Děkujeme, odejděte!, kdy jste hráli na Václavském náměstí?
Koller: Takové shromáždění by mělo být každý týden.
Dvořák: Děkujeme, odejděte! bylo řečeno velmi slušně.
Kodym: Jenže lidi, kteří jsou čistší, se nechtěli zahazovat vstupem do politiky. To považuji za chybu. Pak v politice zůstane jen špína a bláto.
Dvořák: Podle průzkumů byl průměrný věk voličů nad čtyřicet let. Lidi si teprve zvykají na kapitalismus, někteří mají dvě zaměstnání. Přitom si neuvědomují, že se to může zvrtnout, třeba jako na Ústecku. Každý by se měl alespoň trochu zajímat, co se kolem nás děje a vyjádřit svoje názory ve volbách. Jinak nám to rudí důchodci ještě ukážou.
Koncertovali jste v USA. Jak na vás působili krajané v Chicagu?
Kodym: Zdálo se mi, že skončil koncert někde v litvínovském kulturáku a šli jsme si s fanoušky popovídat do hospody.
Koller: Ovšem začínali jsme písničkou Oheň, kde zpívám: "Už se nechcem nikdy vracet, tam kde nám bylo mizerně." Lidem najednou klesly čelisti - oni stále uvažují o návratu. Kdy a za jakých okolností se vrátí domů. Najednou jsem viděl, že mají v očích slzy. Přitom jsme jim hráli písničku, kterou cítíme úplně jinak. Nečekal jsem, že z ní může být krajanský motiv. No a pak to bylo skvělé až do konce.
Už jste se sjednotili v názorech na Českého slavíka?
Koller: Myslel jsem si, že bych tam měl jít, když nám lidi dali tolik hlasů, ale teď už bych tam asi nešel.
Dvořák: Díval jsem se na televizi. Tak příšernou dramaturgii jsem nikde neviděl kromě pořadů podobného ražení před rokem 1989. Jestli ta cena chce získat nějakou prestiž, musí se zlepšit. Systém ankety mi připadá v pořádku. Divácká volba vždycky o něčem hovoří a je spravedlivá.
Kodym: Je to naše generační předpojatost. Kdybychom měli úspěchy v sedmdesátých letech, možná bychom získali jiný vztah ke Slavíku. Totéž by se stalo, kdybychom byli slavní za protektorátu nebo v padesátých letech.
Koller: Možná naše vztahy k podobným anketám vyřeší dvojníci Tomáš Hanák, Milan Šteindler nebo Petr Čtvrtníček, kteří nás budou při podobných akcích zastupovat.
Máte studio, organizujete si tu rné. Už jste firma a instituce?
Koller: Od začátku nám šlo o nezávislost. Každý měl určitou část odpovědnosti. Jeden domlouval koncerty, jiný nosil plakáty na poštu. Pak jsme si řekli: budeme dělat velké koncerty. Chtěli bychom si sice zahrát stokrát za rok, ale jsme malá země, tak to bohužel nejde. Budeme hrát desetkrát za rok, ale připravíme si koncerty podle sebe. Možná jsme dali najevo, že česká kapela může takové koncerty udělat.
Dvořák: To je závislost na nezávislosti. Všechno vymýšlíme sami, a když se nám nedaří, je to jen na nás. Člověk se na to nemůže vykašlat, přijít jednou za rok do studia a odehrát šestkrát za rok koncert. Je to kontinuální práce.
Jak velkou část výdělku musíte investovat do společných aktivit?
Dvořák: Únosné maximum. Abychom měli třeba lepší zvuk, světla a pořádné pódium.
Když nenatáčí desku Wanastowi vjecy, tedy Kodym a P.B.Ch., pracuje na ní Lucie a naopak. S koncerty je to podobné. Dokážete už vůbec oddělit osobní život od práce?
Koller: Já s tím mám problémy. Když jsme dodělali desku Slunečnice, byl jsem frustrovaný, že nemám co dělat. Strašně se mi chtělo jít do studia. Najednou jsem se musel zastavit, uvolnit se a říci si, že už jsem práci dodělal. Můžu se starat o cokoliv, o složenky, koníčky a tak dále... Máme svůj pracovní rytmus. Když natáčíme, jsme ve studiu osm hodin denně, už léta držíme volné víkendy.
Dvořák: Jak dlouho že máme volné víkendy? Léta?
Koller: Dva roky. V sobotu se dělá jenom někdy a v neděli vůbec.
Zlí jazykové tvrdí, že jakmile jste začali víc pracovat a přestali pořádat večírky, už s vámi není taková zábava.
Dvořák: Zlí jazykové mají smůlu, že se na naše večírky nedostanou. V tom se, myslím, od nikoho nelišíme.
Kodym: Spousta zlých jazyků není členy naší skupiny. Když se podívám do svého telefonního zápisníku, zjišťuji, že mám asi 760 známých. Většinou nezvu úplně všechny.
A mění se váš životní styl?
Koller: Určitě. Uklidnil jsem se a jsem rád, že pubertální stavy pomalu odcházejí.
Ještě děláte muziku k reklamám?
Koller: Spíš ne.
Dvořák: Kdyby někdo přišel s geniálním nápadem nebo fórem, rád se toho zúčastním. Reklama může být umělecké dílo.
Kodym: Mně připadá příšerné dělat hudbu do reklamy. Nikdy jsem to nezkoušel. Člověk má od Boha, přírody nebo od svého osudu nějaké nadání. A reklama na podvědomé úrovni žene lidi do slepé uličky špatného systému. Reklama hypnotizuje národy, až jsou úplně zblblé a opouštějí své tradice.
Režisér Jan Švankmajer řekl, že tvorbu reklamy považuje za zradu uměleckého řemesla. Je to prý stejné, jako když dříve umělci posluhovali bolševikovi.
Kodym: Souhlasím!
Dvořák: Existují reklamy na blbosti a reklamy s opodstatněním. Svět takový je a dobrá nebo špatná reklama ho nezmění.
Kodym: V dnešní době každá reklama přesahuje rámec informací. Dokonce by se to dalo označit za černou magii, nějaký princip sugesce nebo hypnózy. Reklama s lidmi dělá věci, o kterých sami nevědí. Připadá mi šílené, když si velké společnosti koupí umělecky nadané lidi, kteří pro ně pracují. A firmy s národy zacházejí jako s ovcemi.
Dvořák: Reklama je nezbytná. Bez ní by na naše turné nemohlo přijít přes sto tisíc lidí, protože by o něm nikdo nevěděl.
Kodym: Já bych oponoval. Bez informace o našem vystoupení by lidi nemohli přijít. Reklama, která funguje v 90 procentech případů v televizi, se naší skupiny netýká.
Stojí ještě před vámi nějaká výzva, když jste v Česku skoro všeho dosáhli?
Koller: Ta přichází s písničkami a stále se opakuje. Když se muzika podaří a lidi na ni zaberou, je to tak silný pocit radosti, že chci, aby se opakoval. To je ta naše stálá výzva.
 Členové české skupiny Lucie. |
 Členové české skupiny Lucie. |
 Členové české skupiny Lucie. |
 Skupina Lucie. |
