Pravda, loni se neobjevil film z rodu naprostých zjevení, před nímž divák padne dle svého založení na kolena nebo na zadek. Nicméně mezi příslovečnými slepými má Argo postavení jednookého krále.
Je totiž nejčistší, nejméně ruší. Spojuje bizarní zápletku s mrazivým pozadím skutečné události, napětí a náladu s nejcyničtějším profesním humorem. A navíc je nejkratší.
Bylo zajímavé sledovat, jak po jeho zádech šplhají další kandidáti. Některý to dotáhl sotva po ramena, jiný až k zátylku, ale žádný Argu nepřerostl přes hlavu. Protože ostatní snímky vesměs přepálily svou velkolepost, hýřivost, mnohomluvnost, sebestřednost. Ani Lincoln, ani Nespoutaný Django, ani Mistr se nevešli do dvou hodin. A kritici jako by vzkázali: kdo se neumí vymáčknout v rozumném čase, nemá šanci.
Nad výsledky Zlatých glóbů zůstávají dva otazníky. Zaprvé, proč přepjatou okázalost, kterou u "vážných" děl tak jasně odmítli, kritikové naopak spolkli i s navijákem u Bídníků, jimž dali cenu v "nevážné" kategorii komedií a muzikálů.
Zadruhé, zda stejnou odvahu najdou členové americké filmové akademie při rozdílení Oscarů. Protože akademici mívají větší slabost pro vlastenecké legendy a tvůrčí zásluhy, jaké zastupuje hlavně Spielbergův Lincoln.
Na druhou stranu, Oscara přece už dostalo i Mlčení jehňátek. Od té doby žánr thrilleru neznamená v akademii sprosté slovo, což pro Argo dláždí cestičku k naději.
