Polská agentka Christine Granvilleová

Polská agentka Christine Granvilleová | foto: Profimedia.cz

Před gestapem plivala krev. Vychází životopis skutečné bondgirl

  • 14
Říkalo se o ní, že je špionskou favoritkou Winstona Churchilla, což je pocta vzhledem k tomu, jak náročný Churchill na agenty byl. Jmenovala se Christine Granvilleová a konečně vychází její životopis, zatím pouze v angličtině.

Kniha se jmenuje Špionka, která milovala. Právě podle ní prý Fleming stvořil postavu agentky Vesper Lyndové v bondovce Casino Royale.

Narodila se jako Maria Krystyna Janina Skarbek v rodině polského aristokrata. Už v mládí šla tvrdě za svým, ovšem nikoli na poli špionáže, nýbrž modelingu, v roce 1930 bodovala v soutěži Miss Polsko. Když přišla válka, okamžitě nabídla své služby vlasti.

Z Jižní Afriky, kde právě byla, odletěla do Londýna a do ústředí tajné služby přišla rovnou se svým plánem: pojede do Polska naoko lyžovat jako každý rok, ale zahájí v okupované Varšavě britskou propagandu. "Je absolutně neohrožená a nebojácná, zapálená vlastenka," stálo v jejích přijímacích papírech.

Objednejte si online životopisy významných osobností

Přežila válku, milence už ne

Přijali ji do legendárního oddělení pro zvláštní operace a dostala britský pas, podle kterého o několik let omládla. Počítalo se i s tím, že jí pomůže její krása. Na to nakonec doplatila, přežila válku, aby ji pak zabil žárlivý milenec. V roce 1952 ji bodl přímo do srdce její kolega, lodní steward Dennis Muldowney, za což sám dostal trest smrti.

Po válce se totiž Granvilleová nesměla vrátit do komunistického Polska a zůstala v Británii, kde se nejprve živila jako prodavačka a později právě jako stewardka na lodní lince. Británie si vážila jejích služeb a snažila se ji zaměstnat, ale ona byla prakticky nezaměstnatelná. "Nechtěla být písařka, matka ani manželka, chtěla být špionka," píše o ní novinář Ben Macintyre.

Jak přelstít gestapo

První část války pracovala Granvilleová spolu s kolegou a později i přítelem Andrzejem Kowerským, přenášeli zprávy mezi Polskem a Maďarskem. Špionka viděla mnoho mrtvých, skrývala se před kulkami, během výslechu na gestapu se kousla do jazyka, aby mohla plivat krev a předstírat tuberkulózu.

Autorka životopisu Clare Mulleyová si je však dobře vědoma, že Granvilleová svoji legendu značně přiživovala a kromě vyprávění, jak zcela uklidnila rozzuřeného psa, takže ji na slovo poslouchal a ignoroval svého psovoda, o sobě šířila bezpočet milostných historek. V Budapešti po ní prý zůstal milenec, který vyhrožoval, že si kvůli ní ustřelí pohlavní orgán, jenomže se v rozrušení netrefil a střelil se do nohy.

Kniha je výrazně beletristická, ale vychází z pečlivého studia pramenů. Má výborné recenze a pochvalně se o ní vyjádřil třeba i Simon Mawer, který nedávno zpracoval podobné téma v románu Dívka, která spadla z nebe.