V nekonečném filmovém vesmíru se některé cesty nikdy neprotnou. Dvě z premiér týdne obíhají po úplně jiných drahách.
Francouzská herečka Sylvie Testudová, známá ze snímků Lurdy či Edith Piaf i z karlovarského festivalu, poprvé sáhla k režii celovečerního filmu. Předlohu vydanou též v češtině napsala novinářka Frédérique Degheltová a hlavní roli má opět žena. Představuje ji Juliette Binocheová, stále přirozeně půvabná, třebaže v úvodu, kdy zosobňuje mladičkou dívku, už ji věk zrazuje. A po deseti letech, když se pokouší znovu získat zpět manželovu lásku, jí ani diblíkovské skotačení příliš nelichotí.
Nicméně oněch deset let zastupuje zajímavou výchozí pozici, protože hrdince zcela vymizí z paměti. Jednoho rána se probudí, poslední, co si vybaví, je první milování a nyní krok za krokem zmatena zjišťuje, že se s dotyčným vzali, mají syna a právě se rozvádějí, protože ona zasvětila život kariéře ve tchánově podniku. Její bloudění ve vlastním životě najde pěkné situace, objeví smrt Michaela Jacksona, zavedení eura či neznámé rodinné auto v garážích, ale bohužel příběh směřuje k sebemrskačské úvaze o promrhané šanci. Paříž poslouží jako kýčovitě romantická kulisa a unylé otázky "Byla jsem dobrý člověk?" původní náladu zkazí.
Machři 2USA, 2013, 101 min, titulky Režie: Dennis Dugan Hrají: Adam Sandler, Salma Hayeková, Chris Rock |
Existují však daleko větší hříchy, které mají jednu výhodu: dají se odhadnout hned v prvé minutě. Zatímco Život té druhé si pěstuje alespoň jisté tajemství, Machři 2 již v úvodní scéně, kdy jelen pomočí půl rodiny včetně tatínka v podání Adama Sandlera, jasně nastolí typ humoru. Druhý díl buranské komedie vlastně ani nepředstírá filmařské ambice, představuje v podstatě obhroublý domácký sitkom, v němž dětské plenky obsahují "humus, hovínkovou bombu" nebo skrýš pro dárek k výročí. Nejprve se představí dorost menší, větší, školní i nebezpečně přerostlý, pak hospodyňky lačně se vlnící při pohledu na urostlého trenéra fitness, kterému chtějí "strčit jazyk do krku". A nakonec, zato v míře největší, kamarádi z dětství neboli nynější omšelí tatíci.
S nimi nastupuje slinění, krkání, pšoukání, hrdá prohlášení "Jedl jsem banán zadkem", zkrátka přehlídka rozšafů z amerických Počátků, kde mají zjevně nadprůměrný výskyt zpocených tlouštíků, sexuálních loudilů a vůbec pochybných, leč družných existencí. Pokud tu někdo předvádí pepřový sprej, nutně si jej nastříká do očí, a když si odskočí ulevit, pak vždy veřejně, přičemž hlasitě tlačí - Tak polez! Film vydá na tři úsměvy a bod za půvab Salmy Hayekové, ale za vstupenku nestojí.