Patnáctileté holčině, která má Tatumův plakát nad postelí, se polonahý hrdina obou dílů taneční romance Let’s Dance a původní profesí model zřejmě zavděčí; zvlášť když těžce vymlácené peníze nabízí své snědé lásce – svobodné matce. Patnáctiletý kluk už se nadchne méně, protože bojových scén je tu nečekaně málo.
A pokud už se dostaví, jsou to obyčejné rvačky bez nápadu, fantazie, choreografie i šťávy. Van Damme alespoň zábavně klamal (menším) tělem; z Tatuma film udělal urostlou pohlednou mlátičku s dobrým srdcem.
Navíc mu připsal kostrbatě banální minulost, jež se točí kolem mladické vzpoury vůči otci a dávného úhlavního rivala, s nímž se hrdina musí zákonitě pobít ve finále. Což je další stín, protože tak průhledné vyústění zápletky včetně tajných sázek by neprošlo ani ve scenáristickém kurzu pro začátečníky.
Ale zhruba stejné závaží nese i druhá miska pomyslných vah. Leží na ní nálada města, barvitý cestopis špinavých ulic, pochybných čtvrtí, vykřičených podniků a výstředních lidských týpků od Rusů po Číňany. Dále vzácná stopa humoru v podobě hrdinčiny vetché, leč rázné matky, která dceřina nápadníka vyhazuje ze dveří.
A hlavně Terrence Howard v klíčové roli drobného podvodníčka, jenž si coby manažer mladičkého bijce plní sen o postupu do vyšších pater podsvětí.
V Howardově klidném, nenuceném výrazu snaživého mafiána okresního formátu je něco dojemně otcovského i klukovsky naivního; jeho hrdost se scvrkla do velikosti trpaslíka, ale do země se zadupat stále nedá. Má-li Život je boj vskutku silnou postavu, není jí Tatumův šampion, nýbrž Howardova šedá existence v pozadí.
Těžko říci, co chtěl režisér Dito Montiel vlastně natočit: čistě bojový film to není. Ale kdyby místo upocených sociálních klišé dal více vyniknout jen letmo naznačené lačnosti davu po krvi, mohl si polovičatý výsledek o deset procent zvednout.
HODNOCENÍ MF DNES 50%
