Ze hry Zimní pohádka uváděné v Dejvickém divadle

Ze hry Zimní pohádka uváděné v Dejvickém divadle | foto: Hynek Glos

RECENZE: Neopakovatelný zážitek v Dejvickém. Zimní pohádka mrazí i baví

  • 0
V pražském Dejvickém divadle zinscenovali málo uváděnou Shakespearovu Zimní pohádku. Těžkou hru, která se odehrává na Sicílii i v Česku, zdobí herecké výkony i dobrá režie.

Vážná a ostře řezaná Sicílie je ponořená do mrazivě bílé barvy. Silné herecké výkony rámují výrazné rekvizity i seriózní kostýmy. Pozadí králova šílenství uvozuje pohled na rozbouřené moře s majákem. Rozbíhající se rodinnou tragédii ve vládcově sídle pak přeruší jen suché lupnutí fotoaparátu, kterým si vše postava Času (Zdeňka Žádníková) zvěčňuje.

Čechy oproti tomu zůstávají bez jakýchkoli symbolů, lehkou komedii zde hrají na zcela prázdném pódiu, jež ozvláštňuje pouze plátno s obrazem stromu. Pryč je upjatý sicilský majestát, nahrazuje ho zemitost a úsměvná přímočarost pastýřů, vesničanů a pobudů, kterou podbarvuje obyčejná kytara.

Režisér Ondrej Spišák pojal Shakespearovu Zimní pohádku důsledně jako tragikomedii. Zatímco úvod patří těžkým chvílím, kdy sicilský král Leontes (David Novotný) obviňuje svou těhotnou ženu (Lenka Krobotová) z cizoložství s českým králem Polixenem (Martin Myšička), druhá polovina hry doslova sestává z vtipných scének, které na hraně frašky dovezou z venkovských Čech rozuzlení zpět na bílý ostrov.

Zimní pohádka

90 %

Dejvické divadlo

premiéra 30. listopadu 2015

režie: Ondrej Spišák

hrají: David Novotný, Martin Myšička, Lenka Krobotová, Miroslav Krobot, Pavel Šimčík, Jaroslav Plesl, Petr Vršek, Veronika Kubařová, Vladimír Polívka, Simona Babčáková, Zdeňka Žádníková

I přes zdánlivou rozpolcenost se v Dejvickém divadle povedla velká hra. A možná právě proto, Zimní pohádka tu mrazí (a to nejen skvělým výkonem Davida Novotného), tu baví (momenty Miroslava Krobota a Pavla Šimčíka), ale ani jednou nepadne za hranu parodie sebe sama. Spišákovi se nezvyklý formát podařilo udržet v neuvěřitelně kompaktním celku až do konce.

Tvůrci se báli, zda nálepka „nezinscenovatelného Shakespearea“ Zimní pohádce předem nepřitíží. Je tomu naopak, stává se zárukou neopakovatelného zážitku.