Parta obtloustlých stárnoucích kalifornských pankáčů si utahovala z koho a čeho to jen šlo a jejich hlášky mezi písničkami (nechyběly zásadní kousky ani hymna Don't Call Me White), mají na to zlidovět. Jejich koncert byl taky dobrý pro porovnání s nedávnými Green Day v Praze, kteří z punkrockové kapely přerostli ve stadionové monstrum. O čtyři roky déle fungující NOFX se z toho, že patří mezi ikony amerického punku, nezbláznili a zůstali nekorektní, ztřeštění a přímočaře zábavní.
"Máme dobrýho bubeníka, nepotřebujem, abyste zkurveně tleskali do rytmu," častoval třeba lidi pod podiem frontman Fat Mike. A když uváděl "nejlepší písničku festivalu", cpal si u toho do pusy přezíravě chipsy, které ještě zužitkoval v závěru.
"Hele lidi, nemiluju vás, ale trochu vás mám rád, takže vám hodim svůj pytlík chipsů," zábavně se navážel ještě ke konci koncertu do klišé ostatních kapel a stádnosti jejich fanoušků. Upřímně - asi během vystoupení NOFX nezněly nejlepší písničky festivalu, ale rozhodně to byla spontánní a asi i nejlegračnější show letošního Rock For People.
Teď to bude znít trochu divně, ale jakoby podobnou náladu od amerických pankáčů chytla i triphopující londýnská Morcheeba. Pro všechny, kdo kapelu viděli pohromadě ještě předtím, než vykopla zpěvačku Skye Edwards, byl jejich koncert zatraceně příjemný šok. Muzikanti si své spory evidentně vyříkali a svůj čas na podiu si neskutečně užívali, takže koncert přes pomalé tempo a několikadenní festivalovou únavu většiny fanoušků nenudil.
A to přestože zaznělo poměrně dost písniček z nové a ještě nenaposlouchané desky Blood Like Lemonade. A třeba první singl Even Though teprve naživo odhalil svou hitovost, která si nezadá s nejlepšími kousky jejich kariéry.
Skye Edwards to navíc ve vlastnoručně navržené róbě a s osmdesátkovým kudrnatým monstrčírem na hlavě ohromně seklo a svojí vysmátou bezprostředností a nádherným hlasem si všechny lehce získala. Dokonce, když na podium od fanoušků doputoval smotek marihuany, nepohrdla jím, i když předtím varovala svoje děti, že drogy jsou špatné a že jejich kouření samozřejmě jenom předstírala.
Na výkon kapely to mělo každopádně pozitivní vliv. Morcheeba náhle nebyla za chladnou maskou downtempa a hudebních výkonů jako před lety. Uvolněným koncertem členové kapely dokázali, že jejich návrat opravdu není ani tak důsledkem nějaké finanční krize, že nejsou žádná bezkrevná chilloutová nuda a že i při jejich křehkých písničkách se dá na podiu odvázat. Což krom Skye nejlépe dokázal kytarista Ross Godfrey, který na rozdíl od svého bratra Paula s kapelou stále jezdí i na turné.
Závěr Rock for People byl zkrátka díky Morcheebě zážitkem, který uklidnil i festivalovou stravou podrážděné žaludky a kolébavým finále, v němž Skye famózně zapěla i úryvek bondovky From Russia With Love, pomohl začít proces trávení všech těch neskutečných festivalových zážitků. Těžko si lze teď představit, že by poslední den letošního ročníku mohlo vyvrcholit lépe, než s největším hitem Morcheeby Rome Wasn't Built in a Day.
Morcheeba a NOFX
Rock For People, 6. července
Hodnocení MF DNES: 80%
