Zdánlivě málo. Hollywoodské hvězdy na 42. ročníku nechyběly, přičemž Renée Zellwegerová v džínách na úvodním červeném koberci přilákala tolik zvědavých amerických médií, kolik jich Vary ještě nezažily, a vstřícný Danny DeVito zase vtiskl závěru kouzlo, jež dalo zapomenout na chudší výskyt světových celebrit v mezidobí.
Soutěžní filmy měly nebývale vysokou úroveň a vyrovnané čelo pelotonu, v němž se tipy publika i poroty nakonec sešly, poskytovalo festivalu vzrušení ještě napínavější než zatoulané kufry americké herečky, neřkuli malicherné výstřelky domácích hvězdiček.
Festivalový glosář Mirky SpáčilovéŽánrová tolerance filmové nabídky sahala od objevování hollywoodské klasiky až k hororovému vkusu vyjádřenému výrokem "stejně byl nejlepší Mutant!" A nejspolehlivější součást rodinného stříbra zastoupili opět diváci, kteří si oddaně rozebrali rekordní počet vstupenek, ačkoli se ne vždy dostali právě na ty filmy, o které stáli.
Na druhé straně přinesla rozpaky nová grafická znělka, jež se původně měla stát trvalou průvodkyní následujících ročníků, ale pod tlakem "hlasu lidu" ji pořadatelé zřejmě změní.
Navíc připomínala reklamní spoty, což ještě znásobilo pocit, že na festivalovém "vidět a být viděn" se přiživuje stále více okrajových akcí a figurek, politiky nevyjímaje.
Ale to všechno jsou prkotiny vedle hlavní překážky na cestě ke zlatu, která se jmenuje Thermal. Bez hotelu s promítacími sály se festival dělat nedá, jenže v něm už pomalu také ne. Když v monstru ze 70. let zlobí výtahy, páchne odpad nebo vypadne přetížená energetická síť, veškerá vyvzdorovaná světovost je vepsí.
A fakt, že zářivý mezinárodní festival nejvyšší kategorie A stojí na porcelánových šroubovacích pojistkách z minulého století, zavání tou nejčernější noční můrou.
