Po páteční zprávě o úmrtí režiséra Jiřího Krejčíka si mnozí vybavili jeho filmy Vyšší princip, Penzion pro svobodné pány, Svatba jako řemen či Božská Ema. Poněkud jiné je to ale u pamětníků v České Třebové. Tam si řada lidí nejspíš hned vzpomněla na snímek Maturita v listopadu.
Bezprostředně po natáčení záběrů ukončila život ředitele tamního gymnázia jeho sebevražda.
Jiří Krejčík přijel s kameramanem do České Třebové v lednu roku 1990. Chtěli natáčet v aule gymnázia diskusi mezi studenty, rodiči, ředitelem, učiteli i náčelníkem místní Veřejné bezpečnosti. Tématem bylo jednání ředitele školy v týdnu po 17. listopadu 1989. Ostře se postavil proti studentům, kteří se snažili, aby příliv revoluční vlny dosáhl i do jejich města a školy. Třeba pozváním bývalých absolventů z Prahy.
"Původně to mělo být hodinové setkání, nakonec trvalo šest hodin. Opět se potvrdilo, že ředitel nutil žáky, aby sundávali trikolory, že jména nejaktivnějších studentů nahlásil na školský odbor i náčelníkovi Veřejné bezpečnosti," vzpomíná tehdejší student Libor Tampier.
Starší učitelé tehdy navíc připomněli, že ředitel působil na začátku sedmdesátých let v prověrkové komisi a poškodil spoustu lidí.
Obhajoval neobhajitelné, vzpomíná účastník diskuse
Podle dalšího svědka bouřlivé diskuse, pozdějšího dlouholetého ředitele gymnázia Petra Poldaufa, byla nejsilnějším momentem shromáždění konfrontace studentů s ředitelem. Především chvíle, kdy se dozvěděli, že na ně poslal policii.
Setkání na půdě gymnázia začalo připomínat veřejný proces s ředitelem gymnázia v roli obviněného a režisér Jiří Krejčík ho velmi emotivně vedl.
"Svým způsobem pan režisér k nešťastnému konci ředitele nechtěně přispěl. Byl to výslech před kamerou, kdy ředitel Josef Čebiš čelil plné aule studentů a obhajoval neobhajitelné," řekl Petr Poldauf.
Druhý den přišel šok. Když ráno přišli studenti do školy, dověděli se, že ředitel spáchal sebevraždu. Otrávil se v garáži zplodinami z výfuku svého auta.
Všichni jsme tehdy brečeli, říká bývalý student
"Samozřejmě mě napadlo, že na tom neseme odpovědnost, když jsme proti němu vystoupili. Všichni jsme brečeli," vzpomínal Libor Tampier, který na jednu stranu ocenil, že se tehdejší ředitel za své jednání styděl.
"Na druhou stranu zůstává, že vyslovením mého jména mohl zásadně negativně ovlivnit můj život, protože tehdy v prvních dnech revoluce nikdo nevěděl, jak se situace nakonec vyvine," dodal.
Petr Poldauf, který se setkal s režisérem i později, odhaluje motivaci jeho příjezdu do gymnázia. "Jiří Krejčík, jehož si za jeho dílo velice vážím, chtěl sebraný materiál převzít do své vize natočení celovečerního filmu se silným tématem srovnatelným s filmem Vyšší princip - na jedné straně s padouchem a na druhé bezelstnými dětmi. Skutečnost však byla složitější, než se v tehdejším podání jevila. A když celá záležitost bohužel skončila tragicky, tak ji režisér nebyl schopen naplnit. Taky je možné, že pro film nenalezl finanční podporu," poznamenal.
Film Maturita v listopadu vznikl nakonec po deseti letech s využitím starších záběrů. Autoři přijeli do České Třebové znovu a s několika účastníky tehdejších událostí natočili vzpomínky na revoluční období.
Je příznačné, že u tohoto dokumentu uvádí filmová databáze Krejčíka nejen jako režiséra a scénáristu, ale i jako jediného herce.
Zřejmě nejen pro Petra Poldaufa jsou někdejší události na gymnáziu hořkou vzpomínkou. "Kolegů, kteří to pamatují, je už minimum. Občas se některý starší kolega k tomu vrátí, ale ne moc často. Nejen já z toho mám hořký pocit, protože konec nikdo nečekal. Lidský život je cena nejvyšší a ať udělal dotyčný co udělal, žádný hrdelní zločin to nebyl. S odstupem a s přihlédnutím ke kariéře nejednoho z politiků by se Josef Čebiš později viděl v jiném světle. Ale tehdy byla doba vypjatá."
