Společně s Václavem Hrabětem a Inkou Machulkovou byla Čerepková protagonistkou umělecké scény, spojené v 60. letech s poetickou vinárnou Viola. Jako vzor si tato generace brala básníky americké beat generation, jako byli Allen Ginsberg, Gregory Corso nebo Lawrence Ferlinghetti.
Autorka ve svých básních zúročovala zkušenosti z těžkého mládí. Část dětství kvůli neurovnaným rodinným poměrům strávila v dětských domovech, posléze v domovech mládeže. Léčila se i v psychiatrických léčebnách a vystřídala řadu zaměstnání. V roce 1969 se svým manželem Bolivijcem odešla do Francie, kde strávila celý další život.
Literárně debutovala sbírkou Ryba k rybě mluví (1969), ve které, jak definuje Slovník české literatury, "jsou umocněny temnější odstíny zmaru i bluesová inspirace, psané částečně v asociativních záznamech řečí, myšlenek, snů, s lehce stylizovaným hovorovým jazykem a s inspirací v konkrétních zážitcích ze všedního života."
Další sbírky Čerepková vydala už v zahraničí. Patří mezi ně knihy Ztráta řeči (1973), Extra Dry Silence (1988) nebo Zimní derviš (2008). Přispívala také do zahraničních sborníků a almanachů.
