Andronikova se na tuzemské literární scéně uvedla románovou prvotinou Zvuk slunečních hodin, za kterou v roce 2001 získala Literární cenu Knižního klubu. O rok později pak za tento literární debut, jehož děj se odehrává v baťovském Zlíně, odkud sama autorka pochází, pak dokonce získala cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.
Jejím druhým dílem pak byl cyklus osmi povídek Srdce na udici, který vyšel pod hlavičkou nyní již neexistujícího nakladatelství Petrov. Nejvíce uznání ovšem mladá autorka získala za svůj poslední román Nebe nemá dno - v literární soutěži Magnesia litera 2011 tato kniha získala Cenu čtenářů a byla porotou nominována mezi čtyři nejlepší knihy roku.
V knize Andronikova zpracovala osobní zážitky a zkušenosti z cesty do amazonského pralesa, v němž prožila několik měsíců. V intimní, autobiograficky laděné zpovědi, se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě - se smrtí otce a s vlastní chorobou.
Autorsky se podílela také na divadelních hrách Tanec přes plot (2008) a Pakosti a drabanti (2010), které uvedlo pražské Divadlo Archa.
Hana Andronikova se narodila v roce 1967 ve Zlíně. Vystudovala češtinu a angličtinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracovala jako personální manažerka v několika soukromých firmách. Literární tvorbě se začala naplno věnovat v roce 1999.
