Kromě psaní básní se věnovala i psaní esejů a literárních kritik. Rovněž překládala z francouzštiny.
Úmrtí oznámil její tajemník Michal Rusinek, podle něhož zemřela "pokojně ve spánku". Szymborská žila v Krakově na jihu Polska.
V češtině Szymborské vyšly sbírky básní jako Sůl, Konec a počátek či V Hérakleitově řece.
Szymborská dostala v roce 1996 Nobelovu cenu za to, že její poezie dokázala s "ironickou přesností" nahlížet na lidskou realitu v historickém i biologickém kontextu. Nobelův výbor ji označil za "Mozarta poezie".
Szymborská je literárními kritiky označována za autorku meditativní, filozoficko-intelektuální poezie, která spojuje hlubokou morální reflexi a filozofický pohled s poetickou lyrikou.
