Poslední rozloučení s překladatelkou T. S. Eliota, Dylana Thomase či Emily Dickinsonové a nositelkou prestižní Ceny Jaroslava Seiferta (1996) se koná v Obřadní síni autorčina rodného Přerova 20. prosince od 12.20 hodin.
V jednom z rozhovorů Hauková poznamenala, že první báseň napsala v temné komoře, její raná poezie vyšla zásluhou Oldřicha Mikuláška v přerovském deníku Obzor – k nelibosti otce Karla Haukeho, šéfredaktora listu.
V roce 1945 vstoupila do legendární Skupiny 42, která spojovala básníky i výtvarníky a jejímž teoretikem byl Jindřich Chalupecký, životní a tvůrčí partner Haukové. Roku 1947 spolu přeložili Eliotovu Pustou zemi, v roce 1950 vstoupili v manželství.
Knižním debutem básnířky byla sbírka Přísluní (1943), poslední knihou Večerní prška (2002); vzpomínky vtělila do knihy Záblesk života.