Jiří Horčička se narodil 27. března 1927. S rozhlasovou prací začal už v roce 1937 jako dětský herec v inscenacích režiséra Miloslava Dismana, který se stal jeho prvním učitelem.
Po válce začal studovat režii na nově vzniklé Divadelní fakultě AMU u E. F. Buriana, studium však nedokončil a v říjnu 1948 nastoupil do svého jediného celoživotního zaměstnání jako režisér Československého rozhlasu.
V druhé polovině 50. let se společně s dramaturgyní J. Strejčkovou podílel na hledání a konstituování nové podoby radiofonní inscenace. Přelomová v tomto směru byla Čapkova Válka s mloky z roku 1958, která se do dnešního dne dočkala ve vysílání ke třem desítkám repríz.
V 60. letech se významně zasloužil o mezinárodní uznání původní české rozhlasové hry. Spolupracoval s vynikajícími českými dramatiky Ludvíkem Aškenazym, Milanem Uhdem, Ivanem Vyskočilem, Pavlem Kohoutem a dalšími.
Za inscenaci Aškenazyho hry Bylo to na váš účet získal Cenu italského rozhlasu a televize na mezinárodní rozhlasové přehlídce Prix Italia, jeho inscenace Stehlíkovy Linky důvěry a Vilímkova Neodvratného skonu maratónského běžce získaly hlavní cenu Prix Italia v letech 1966 a 1968.
Normalizační vedení Českého rozhlasu se snažilo dát Jiřímu Horčičkovi výpověď. Nakonec se režisérovi podařilo ve studiu zůstat i za tu cenu, že točil drobné literární pořady a díla marginálního významu.
V osmdesátých a devadesátých letech vytvořil několik monumentálních několikadílných inscenací velkých děl klasické literatury, zejména Tolstého Vojnu a mír, Bulgakovova Mistra a Markétku a Werfelových Čtyřicet dnů. Svou tvůrčí práci uzavřel v roce 2001 pěti díly Lázňovského ságy o Merlinovi a Artušově stolci.
