Svatopluk Havelka (1925) patřil mezi nejvýznamnější české skladatele vážné a filmové hudby druhé poloviny 20. století. Skladbu studoval soukromě u K. B. Jiráka a muzikologii na FF UK. Na hudební scéně působil od počátku 50. let. Nejprve se věnoval úpravám lidových písní i sborovým skladbám, již uvedením své I. symfonie (1955) na sebe však upozornil jako výrazný symfonický talent, který se v příštích dvaceti letech prosadil závažnými symfonickými a symfonicko-vokálními díly.
Havelku zpočátku inspirovala lidová píseň, zejména moravská melodika, počínaje kantátou Chvála světla na slova S. K. Neumanna (za kterou v roce 1961 obdržel Státní cenu) začíná experimentovat s podněty Nové hudby (aleatorika, témbrová hudba), které do jeho tvorby pronikají v 60. letech.
Od 80. let Havelka dospívá k syntetickému slohu a převažující meditativní výraz jeho hudby je dán zájmem o duchovní témata. Ten souvisí s jeho výrazným příklonem ke křesťanství, které vystřídalo skladatelovu předchozí myšlenkovou orientaci, jež se odrazila například do orchestrálního díla Che, inspirovaného známým kubánským revolucionářem.
V křesťanském duchu Svatopluk Havelka napsal skladby v posledních dvaceti letech své tvůrčí dráhy, například rozměrné oratorium Jeroným Pražský (Epistola de Magistri Hieronymi de Praga, 1989), za které obdržel Státní cenu, biblická kantáta Profeteia (1988) či komorní kompozice Tichá radost (1985), Rozhovory duše s Bohem (1991) nebo Pocta Fra Angelicovi (1987). Za jeden z vrcholů jeho díla je považována apokalyptická symfonická fantazie Hommage a Hieronymus Bosch z počátku 70. let.
Zcela zásadní byla Havelkova práce pro film, při níž si mohl vyzkoušet i skladatelské postupy, přesahující jeho volnou tvorbu. Je autorem hudební složky zhruba 70 českých celovečerních filmů a více než dvojnásobku filmů krátkých.
Mezi skladatelova nejznámější díla v tomto oboru patří Až přijde kocour (1963), Kdo chce zabít Jessii (1966), Všichni dobří rodáci (1968), Pane, vy jste vdova (1970), Ucho (1970), Marečku, podejte mi pero (1976), Božská Ema (1979) nebo Princ a Večernice (1979).
Významná byla i Havelkova pedagogická činnost. V období normalizace nesměl vyučovat na veřejných školách, patřil však k nejvyhledávanějším soukromým učitelům kompozice a přispěl ke vzdělání mnoha představitelů dnešní střední skladatelské generace. Až v roce 1990 byl jmenován řádným profesorem skladby na pražské AMU.
Za své celoživotní dílo obdržel v roce 2006 Svatopluk Havelka Cenu Ministerstva kultury. Skladatel byl manželem známé herečky Libuše Havelkové a otcem herce, režiséra a hudebníka Ondřeje Havelky.
