Rodák z Mostu byl za války odsouzený za údajnou přípravu velezrady, zapojil se totiž do činnosti levicově zaměřené organizace. Z koncentračního tábora v Dachau se vrátil s podlomeným zdravím, vystudoval však novinařinu a začal spolupracovat s Mladou frontou či Lidovými novinami.
Prošel desítkou redakcí, zejména kulturními časopisy či rubrikami. Na konci padesátých let se poprvé střetl s vedením komunistické strany, po příjezdu okupačních vojsk z ní vystoupil. Léta nesměl publikovat, živil se jako dělník, tajným překládáním z francouzštiny a němčiny, pod cizími jmény lektoroval knihy pro Odeon.
Jako spisovatel debutoval roku 1941, po zákazu publikoval v samizdatové edici Petlice. Bohemista Bohumil Svozil o něm napsal: "Putíkova tvorba je žánrově značně různorodá. Zahrnuje publicistické útvary, cestopisné reportáže, knihy literatury faktu, drobné povídky rozličného typu, novelu, několik románů, dva svazky deníkových záznamů a několik knih drobných úvah, fejetonů a causerií."
Vedle Muže s břitvou, jenž vznikl roce 1984, je autorem porevolučního románu Plyšový pes, jasnozřivé diagnózy mladé svobodné společnosti. Letos Putík získal cenu Českého PEN klubu za celoživotní dílo, posmrtně mu v Radioservisu vyjde vzpomínkový soubor Uštknutí literaturou.
