Asistent Rohan De Silva uvedl, že Clarke zemřel ve středu v půl druhé ráno srílanského času. V poslední době trpěl problémy s dýcháním.
Clarke byl posledním žijícím členem takzvané velké trojky science fiction. Do ní vedle něj patřili ještě Isaac Asimov a Robert A. Heinlein, připomněla ČTK.
Ve svých románech a povídkách předpověděl například přistání člověka na Měsíci před rokem 2000 nebo využívání satelitů na geostacionární dráze pro telekomunikační účely.
Clarke napsal přes sto knih. Proslavily ho mimo jiné romány 2001: Vesmírná odysea a Setkání s Rámou.
V roce 1956 našel druhý domov na Srí Lance. Věnoval se tam potápění, které mu podle jeho slov připomínalo pohyb ve vesmíru. Život mu komplikovaly následky obrny, kvůli zdravotnímu stavu se v posledních letech často pohyboval na kolečkovém křesle.
Vědec a celebrita
Sir Arthur Charles Clarke se narodil 16. prosince 1917. Během druhé světové války se podílel na vývoji radaru a v roce 1948 vystudoval fyziku a matematiku na King's College.
Rodáka z britského Mineheadu už na střední škole zajímalo sci-fi, svou profesionální dráhu ale zahájil jako úředník v Londýně. Vstoupil tu také do Britské meziplanetární společnosti (později byl i jejím předsedou) a právě ve věstníku tohoto spolku vydával své první odborné články.
V roce 1945 publikoval myšlenku, s níž je jeho jméno ve vědeckém světě spojováno nejčastěji, o využití satelitů umístěných na geostacionární dráze pro telekomunikační účely.
Clarke sice tvrdil že "realizaci vědeckofantastických myšlenek můžeme očekávat zhruba půl století poté, co se jim odborníci přestanou smát", v tomto případě se ale zmýlil. Jeho nápad se začal uskutečňovat již v 60. letech a získal pak za něj řadu poct. Jeho myšlenkou bylo rovněž využití kosmických satelitů pro lepší předpověď počasí.
Povídky i odborné články psal již ve 30. letech, do povědomí čtenářů se ale dostal až knihou Meziplanetární let (1950), jež byla první anglickou publikací o základech kosmonautiky, která zaujala laiky i odborníky. V krátkém čase pak vydal několik sci-fi románů: například Marťanské písky (1951), Konec dětství (1953), Světlo Země (1955) či Město a hvězdy (1956).
V roce 1956 se usadil na Srí Lance a věnoval se tu své další vášni - podmořskému výzkumu a potápění. Z povědomí světa a čtenářů však nezmizel - naopak.
Režisér Stanley Kubrick jej oslovil s prosbou, aby mu pomohl napsat scénář pro "příslovečně dobrý sci-fi film". V roce 1968 tak vznikla legendární 2001: Vesmírná odysea.
Tu pak Clarke převedl i do knižní podoby, na kterou později navázaly další tři Vesmírné odysey - 2010, 2061 a 3001.
Úspěch sklidil i s díly Setkání s Rámou (1973, také tři pokračování), Rajské fontány (1979) či Zpěv vzdálené Země (1986). Na svém kontě má přes 30 románů a nepřeberné množství povídek.
V roce 1969 spolukomentoval přistání Apolla 11 na Měsíci, později i Apolla 12 a 15, a stal se celebritou. Přispěly k tomu v 80. letech i jeho cykly dokumentárních filmů čerpající z nevysvětlitelných jevů historie a současnosti.
